„Hudba je malbou, na kterou se člověk dívá ušima“ prohlásil kdysi Vlasta Burian a v Arthouse Hejtmánek se s tímto tvrzením rádi ztotožňujeme. Přesto, že nejsme žádní hudební kritici a ani není naším cílem hodnotit po technické stránce středeční a čtvrteční abonentní koncert České filharmonie, rádi bychom se alespoň krátce o tento „obraz pro uši“ podělili. Tentokrát se totiž tým Arthouse Hejtmánek jednohlasně shodl, že se jednalo o výjimečnou hudební událost, což nakonec potvrzují i názory hudebních kritiků a teoretiků.

Abonentní koncert

Koncert, resp. koncerty byly velmi lákavé hned ze dvou důvodů. Dirigintem České filharmonie byl Semjon Byčkov, který se má plně ujmout vedení filharmoniků od příští sezony a za klavír usedla sólistka Yuja Wang, proslulá nejen svou technikou, ale i často provokativní volbou svého oblečení. Jeden společenský časopis v USA se prý dokonce nechal slyšet že kdyby pořadatelé věděli, co bude mít na sobě, byli by nuceni omezit přístup osobám mladším osmnácti let. Následně se rozproudila veřejná diskuse o tom, co je, či není vhodné oblečení na koncert a zda posuzování vzhledu a oblečení interpreta má být součástí hodnocení jeho hudebního výkonu.

Naopak Semjon Byčkov má k podobným „skandálům“ rozhodně daleko. Emigrant z bývalého Sovětského svazu pochází z Leningradu, kde se v roce 1952 narodil. První dirigentské zkušenosti získal už za studií ve svých devatenácti letech. Ze země odešel v roce 1974 a v roce 1983 pak získal americké občanství. Během své dosavadní kariéry dirigoval téměř všechny významné orchestry světa, jako jsou například Berlínská a Vídeňská filharmonie, Londýnský symfonický orchestr nebo Newyorská filharmonie. Pravidelně vystupuje na festivalu BBC Proms. Zároveň slaví úspěchy na operní scéně, kde dirigoval například v Královské opeře Covent Garden v Londýně, newyorské Metropolitní opeře, Vídeňské státní opeře, Milánské La Scale, nebo Salcburském festivalu.

Přestože to při nástupu Yuji Wang v Dvořákově síni poněkud zašumělo, nezdá se, díky bohu, že by evropské obecenstvo šlo cestou prudérní Ameriky a dávalo najevo nějakou nelibost. Nicméně, ruku na srdce pánové, neodváděl vás náhodou oděv a vzhled interpretky ve stylu “oblečená-neoblečená” (hlavně při druhém, čtvrtečním koncertu) od soustředěného poslechu hudby a pozorného sledování jemných nuancí jejího prstokladu? Ať už vás ale Yuja Wang svým šatníkem šokuje nebo ne, pointa spočívá v tom, že upoutávat tímto způsobem rozhodně v jejím případě není nutností. Za Yuju Wang totiž hovoří především její impresivní portfolio, které ji v jejích devětadvaceti letech řadí mezi nejvyhledávanější virtuózky. Spolupracovala s předními dirigenty, jako byli a jsou Neville Mariner, Claudio Abbado, Michael Tilson Thomas, Kurt Masur, Zubin Mehta, Gustavo Dudamel a další. Hrála s mnoha významnými orchestry. Jmenujme třeba Akademii svatého Martina v polích, britský Královský filharmonický orchestr, San Francisco Symphony, Symfonický orchestr Simona Bolívara, Londýnský symfonický orchestr, berlínskou Staatskapelle, Pařížský orchestr, nizozemský Orchestrem Concertgebouw aj.

Nadšení a přídavky

Na programu první části večera byl Koncert pro klavír a orchestr č. 5 G dur op. 55 Sergeje Prokofjeva. Tento koncert bývá považován za autorův nejtěžší a Yuja Wang se ho zhostila s naprostou suverenitou a jistotou. Laickým pohledem a hlavně poslechem se nám zdálo, že hudba dokonce působila snad až příliš dokonale a technicky. Možná jsme však jen navnaděni interpretčiným zjevem očekávali větší dávku emocí. To samozřejmě není míněno jako stížnost a nadšené publikum si také vyžádalo hned dva přídavky. První, kterou jsme spolu s několika dalšími posluchači v sále původně mylně považovali za Chopinovu tvorbu, znalci identifikovali jako Vokalízu Sergeje Rachmaninova v úpravě pro klavír od Zoltána Kocsise. Druhým přídavkem byly virtuózní Variace na téma z Bizetovy Carmen, jejichž autorem je Vladimír Horowitz.

Byčkov nezklamal

Po první části večera, jsme opět zasedli do sálu k poslechu Symfonie č. 5 e moll op. 64 Petra Iljiče Čajkovského. Jedná se o melodičtější a pro běžné posluchače atraktivnější autorovo dílo. Přestože Semjon Byčkov spolupracuje s Českou filharmonií již od roku 2013, v roli šéfdirigenta jsme ho ještě neviděli a určité očekávání přímo viselo ve vzduchu a bylo i náplní nesčetných hovorů v předsálí a na chodbách Rudolfina. Za Arthouse Hejtmánek si dovolujeme konstatovat, že Semjon Byčkov se svého úkolu zhostil skvěle a byli jsme s provedením spokojeni a potěšeni. Zdálo se že hudebníci si s dirigentem dokonale rozumí a hrají bez jakéhokoli stresu či zaváhání. Popravdě, ač Yuja Wang byla skvělá, druhou část večera a Čajkovského jsme si užili asi ještě více a rádi jsme se připojili k ovacím, které dirigent Semjon Byčkov poprávu sklidil. Závěrečná “děkovačka” byla až dojemná a dirigent projevil své uznání jak některým konkrétním hudebníkům, tak celým sekcím – za to se mu na oplátku odvděčil orchestr když při několikátém poděkování ignoroval výzvu k povstání, zůstal sedět a připojil se místo toho k potlesku diváků, aby tak vzdal svému klanícímu se dirigentovi hold.

Troufáme si tvrdit, že se jednalo o mimořádný večer a pokud laťka nasazená Semjonem Byčkovem vydrží, máme se v koncertní sezoně 2018 na co těšit!

­