Před čtyřmi roky, v pondělí 19. května, zemřela jedna z největších osobností českého výtvarného umění druhé poloviny 20. století – Adriena Šimotová. Odešla tak osobnost, jejíž umělecká i životní cesta odráží její osobní zkušenosti, radosti, ale i prožité tragédie. Zanechala po sobě bytostně existenciální dílo soustavně se zabývající člověkem.

Šimotová se narodila 6. srpna 1926 v Praze. Vystudovala grafickou střední školu a Vysokou uměleckoprůmyslovou školu v ateliéru profesora Josefa Kaplického, kde se také seznámila se svým mužem Jiřím Johnem. Od 60. let patřila mezi umělce kolem skupiny UB 12, Nové skupiny a obnovené Umělecké besedy. Podílela se na výzdobě československého pavilonu na Expu 58, po roce 1989 vyučovala na umělecké akademii v Salzburku.

Byť je v posledních letech snaha její umění prezentovat jako feministické, ona sama se k feminismu nikdy nehlásila. Dle svých vlastních slov nikdy nepociťovala diskriminaci, ale umění mužů a žen považuje za rozdílné, neboť „když jde muž po lávce k cíli, nevidí nic než ten cíl a nevnímá, na co šlape. Zatímco žena vnímá všechno kolem – co se kde děje, tu šlápne vedle, tu odbočí a zase se vrátí. Možná toho cíle později dosáhne, ale jiným způsobem.“

Její umělecká tvorba je úzce svázána s jejím životním osudem. Zatímco v začátcích se ve velké míře věnovala krajinomalbě, později přešla k figurálním námětům a po smrti manžela a syna se zaměřila na práci s papírem a textilem, koláže a instalace. Ač jsou životní tragédie Adrieny Šimotové často uváděny jako klíčové pro její osudy a tvorbu, sama autorka nikdy nezahořkla a svůj život za tragický nikdy nepovažovala.

Můj život byl stejnou měrou šťastnej jako nešťastnej a to není málo. A byl bohatej, protože spousta lidí třeba vůbec neví, co to je štěstí.

Adriena Šimotová

Přestože v posledních letech svého života byla Adriena Šimotová limitována fyzickými možnostmi svého těla, tvořit nepřestávala, stále vznikaly nové práce zobrazující lidské tělo – tím jemnější a niternější, čím těžší bylo pro autorku se pohybovat. Sama k tomu dodává: Můj úkol je neustrnout, riskovat a umět ztrácet již nalezené (každý zisk je zároveň ztrátou). Přijmout bez hořkosti stáří jako novou zkušenost a nový úhel pohledu, kde cesta nekončí, ale prohlubuje se.

O dílo Šimotové je velký zájem jak doma, tak v cizině. Je zastoupeno v Národní galerii v Praze a v řadě českých i zahraničních galerií a muzeí. Šimotová je jednou z mála českých výtvarnic, jejíž tvorba je součástí sbírek pařížského Muzea moderního umění, známého Centre Georges Pompidou. Ve Francii, kde v posledních letech svého života často vystavovala a pracovala, byla také jmenována rytířem Řádu za umění a literaturu.

Pokud vás dílo Adrieny Šimotové zajímá, dovolujeme si upozornit, že následující dílo bude draženo v naší  JARNÍ AUKCI. Aukce bude probíhat v prostorách přilehlé zahrady ve ČTVRTEK 31. května 2018 od 16 hodin. Více informací o díle najdete ZDE.