Jiří Šetlík se narodil 2. dubna 1929 v Praze. Sám se vždy považoval za člověka ze středostavovské rodiny. Měl šťastné dětství, které silně ovlivnila doba první republiky. Své okolí vnímal citlivě a byl přitahován uměním, kterým byl od dětství obklopen. Díky rodinnému příteli Vojtěchu Čechovi se Jiří seznámil se členy výtvarné Skupiny 42, navštívil například Kamila Lhotáka a Františka Hudečka v jejich ateliérech, umělecký svět jej okouzlil a záhy se rozhodl, že se umění bude věnovat naplno. Vztah k umění si zachoval po celý život a svými aktivitami výrazně ovlivnil českou uměleckou scénu.
Vystudoval dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, jeho profesory byli například Antonín Matějček nebo Josef Mukařovský. V 50. a 60. letech vedl Sbírku moderního umění Národní galerie v Praze, působil jako šéfredaktor časopisu Výtvarná práce, přednášel na Akademii výtvarných umění (AVU), koncem 60. let byl ředitelem Uměleckoprůmyslového muzea. V té době díky získanému stipendiu na postgraduální studium v USA dostal příležitost rozšířit své znalosti a navázat kontakty s uměleckou scénou i v zahraničí. Setkal se s mnoha významnými umělci a kurátory, což mu otevřelo nové perspektivy a posílilo jeho angažovanost v uměleckém světě. Po návratu do Československa v roce 1968 se ihned zapojil do kulturního života a aktivně podporoval umělce, kteří se stavěli proti totalitnímu režimu.
Mám rád lidi, a proto mám rád umění, je to strašně jednoduchý
V roce 1952 absolvoval základní vojenskou službu u PTP (Pracujících technických praporů), kde přehodnotil svůj do té doby vstřícný pohled na komunismus. Členem KSČ se stal díky sloučení této strany se Sociální demokracií v roce 1948. V době normalizace pak patřil Šetlík k těm, kdo měli odbornou činnost zakázanou. Z KSČ byl vyloučen, v letech 1971 až 1989 se živil jako technický pracovník rekonstrukcí památkových objektů Uměleckoprůmyslového muzea. V samizdatu vycházely v letech 1985 až 1987 jeho eseje o českých výtvarných umělcích, kteří tvořili navzdory oficiální kultuře. Tyto eseje tehdy kolovaly ve strojopisech mezi všemi, kdo se zajímali o české výtvarné umění. Portréty Adrieny Šimotové, Magdaleny Jetelové, Vladimíra Janouška, Čestmíra Kafky a dalších umělců patří dnes k základní literatuře o českém umění 70. a 80. let.
O společenské a politické otázky a jejich vztah k umění se Jiří Šetlík zajímal vždy. V jeho pohledu je umění reflexí společnosti a mělo by sloužit jako prostředek inspirace i kritiky. Během svého života vždy bojoval za svobodu slova a uměleckého vyjádření. Spolu se svojí manželkou, herečkou Zuzanou Talpovou, se angažoval v revolučním dění listopadu a prosince 1989. Od roku 1990 působil tři roky jako ministerský rada pro kulturu a zdravotnictví na Československém velvyslanectví ve Washingtonu.
Přestože během své kariéry zastával mnoho důležitých oficiálních i neoficiálních postů, ze všeho nejvíce si cenil života přímo mezi umělci, rozhovorů s nimi a všech drobných detailů „pod pokličkou“, které mu odhalovaly podstatu jednotlivých děl. Jeho sbírka umění svým rozsahem a kvalitou jistě patří k nejzajímavějším sběratelským počinům u nás.
Arthouse Hejtmánek si považuje za čest představit kromě tohoto stručného medailonku též několik kvalitních děl pocházejících ze sbírek Jiřího Šetlíka, které budou draženy v rámci Zahradní aukce a kterým jsme věnovali i samostatný prostor v katalogu a plánujeme též příspěvek zde na blogu.
Napsat komentář