V neděli 17. 12. 2017 nás ve věku 91 let opustil malíř a ilustrátor Pavel Brázda. Narodil se roku 1926 v Brně jako nejstarší ze tří dětí. Tvořil již v dětství a olejovými barvami maloval už jako jedenáctiletý. Intenzivněji se věnoval výtvarné činnosti i během jeho studia na gymnasiu. Ideově souzněl nejprve se Skupinou 42. Ale brzy (již v roce 1944) si svůj vlastní směr, hominismus neboli jak říkal, „umění o lidech pro lidi“. V roce 1949 byl díky „ne-dělnickému“ původu vyloučen z AVU se zákazem studia na jakékoli vysoké škole.

Přestože je Brázda považován za jednoho z nejvýznamnějších malířů druhé poloviny 20. století a jeho dílo vystavila v posledních letech i Národní galerie v Praze, od padesátých let byla jeho tvorba předurčena tzv. do šuplíku. Komunistický režim mu zařídil zcela jinou „školu“, tolik protěžovanou u mnoha význačných osobností té doby – od roku 1977 až do důchodu, tedy deset let, pracoval v koksové kotelně zubní kliniky na Albertově. Přesto tvořil a do konce osmdesátých let namaloval stovky obrazů. Jeho díla byla mnohdy dokonce předzvěstí, či paralelou trendů ve světovém umění – pop-artu, magického realismu či informelu.

Uznání jeho díla přišlo až po roce 1989 a uvolnění režimu, kdy byla ve sklepech pod Vinohradskou tržnicí uspořádána velká kolektivní neoficiální výstava nazvaná „Minulost a budoucnost“, kde bylo i několik Brázdových obrazů. První větší výstava Pavla Brázdy a jeho ženy Věry Novákové byla zorganizována v roce 1992. Brázda obdržel cenu Revolver Revue za rok 1991 a v průběhu devadesátých let vystavoval v tuzemských i v zahraničních galeriích. Několik jeho obrazů je od roku 2000 součástí stálé expozice moderního umění ve Veletržním paláci.

Pavel Brázda byl člověk neústupný a věrný svým přesvědčením. V roce 2008 se stal nositelem medaile Za zásluhy, kterou roku 2013 pro nesouhlas s postoji prezidenta vrátil. „Působení pana Václava Klause v úřadu prezidenta považuji za neblahé,“ řekl tehdy ČTK. Spolu s vrácenou medailí zaslal na hrad i rozsáhlé zdůvodnění svého rozhodnutí a prezidentovi vytknul mj. jeho výroky na adresu Václava Havla, negativní postoj k Evropské unii, ekologické názory nebo „nadměrný příklon k Rusku“.

Odchodem tohoto význačného solitéra, příbuzného básníka Josefa Palivce i bratrů Čapkových, přicházíme o osobnost, která vždy šla svou cestou, mimo oficiální umělecké proudy. Ty Brázda svými díly spíše předznamenával. Přicházíme o člověka názory a tvorbou věčně mladého a neústupného. Člověka, který ve svých jednaosmdesáti letech objevil možnosti počítačové grafiky a od té doby své dílo zpracovával digitálně, aby tak potvrdil své vlastní přesvědčení, že jsme definitivně vstoupili do období vědecko-technické utopie.

„Jestliže jsem byl jiný než ostatní, tak proto, že to, co jsem chtěl vyjádřit, potřebovalo odlišnou formu,“