Otakar Kubín – Coubine je jedním z nemnoha českých umělců, kteří svým dílem dosáhli uznání i v zahraničí. Jeho druhým domovem se stala Francie (od roku 1912), především oblast jižní Provence, kde prožil více než polovinu svého života, a jejíž krajina se mu stala celoživotním inspiračním zdrojem. Jeho tvorba prošla pozoruhodným uměleckým vývojem od neoimpresionismu, přes gauguinovskou expresi a neortodoxní kuboexpresionismus, až k osobitému stylu vycházejícímu z vlivů nového klasicismu. Coubine se jím přiřadil do francouzského poválečného hnutí nazývaného „návrat k řádu“ („retour à l’ordre“), v jehož rámci se dokonce stal přímým konkurentem Pabla Picassa.
Protože v nadcházející večerní aukci nabídne Arthouse Herjtmánek hned dvě díla Otakara Kubína – Coubine a prostor v tištěném aukčním katalogu je omezený rozhodli jsme také u těchto položek sdílet vybrané pasáže z posudku Rey Michálkové na našem blogu.
Skalisko u moře (Côte d´Azur)
OTAKAR KUBÍN – COUBINE (1883–1969), SKALISKO U MOŘE (CÔTE D´AZUR). Před 1933. Olej, plátno, 54×65 cm.
VYVOLÁVACÍ CENA: 320 000 Kč
„Skalisko u moře (Côte d´Azur)“ je okouzlujícím a sběratelsky neobyčejně zajímavým dílem Otakara Kubína – Coubine, autora, jehož zasněná lyrická krajinářská plátna se vyznačují ojedinělou rovnováhou výtvarných hodnot a prostředků. Je ztvárněn v autorově typickém (neo)klasicistním stylu, kterým se celosvětově proslavil. Obraz „Skalisko u moře (Côte d´Azur)“ zaujme také úchvatným souzvukem rafinovaných a výrazných tónů modré, zelené a žlutých a červených akcentů kvetoucí flóry.
Otakar Kubín – Coubine našel „Arkádii svého života a umění“ (jak se sám vyjádřil) ve francouzských Nízkých Alpách (Basses-Alpes; dnes tzv. Alpes-de-Haute-Provence, Alpy Horního Provensálska) na neokázalém a poněkud opomíjeném místě. Hranici malířsky přitažlivé Provence posunul asi 50 km severně od Aix-en-Provence, kde tvořil Cézanne. Objevil krajinu vrchů a údolí, políček levandule, olivovníků a mandloní nejen pro sebe, ale i pro Francouze, kteří tento čin vysoce ocenili tím, že ho zařadili mezi své nejpřednější malíře. Roku 1925 se usadil natrvalo v Simiane-la-Rotonde a získal francouzské státní občanství.
Tato krajina je však specifická a jedinečná v tom, že nevznikla přímo v Provence, ale na Côte d´Azur, kam Coubine také zavítal se svým malířským stojanem. Podobnou pobřežní krajinu s pohledem na skaliska a moře ztvárnil roku 1927 ve dvou leptech, z nichž jeden je pohledem na ostrov Port-Cros u Toulonu. Vzhledem k tomu, že na blindrámu díla se nachází přípis „M[onsieur] Basler“, lze se domnívat, že obraz vznikl nejpozději roku 1933, kdy Coubinův galerista Adolphe Basler zkrachoval a vypověděl mu smlouvu. Jiří Siblík zařadil dílo do publikace „Otakar Kubín – Coubine, Soupis obrazů malovaných v padesátých letech v Československu“ a datoval ho rokem 1954. Z hlediska celkového malířského ztvárnění (včetně provedení signatury), které vykazuje všechny znaky Coubinova vyzrálého stylu třicátých let, považuji takto pozdní dataci za málo pravděpodobnou.
V tomto obraze se Coubine projevuje jako mimořádně citlivý pozorovatel mediteránní přírody. Svůj krajinný záběr si zvolil přímo v terénu, neboť zastával teorii jednoho z prvních krajinářů – plenéristů Eugena Boudina, že „vše, co je namalováno přímo a na místě, má vždy sílu, moc a životnost, jíž nelze docílit v ateliéru“.
Ztvárnil středomořskou krajinu v jednom z nejhezčích ročních období, na jaře, kdy není vyprahlá sluncem ani zmítaná mistralem, jako kousek pozemského ráje. Zachytil ji ve své přírodní a morfologické bohatosti, v okamžiku tetelivé strnulosti času, opuštěnou lidmi a připravenou na laskání očima. Coubine patřil k těm umělcům, kteří po prožitých strastech první světové války chtěli potvrzovat to, co je na světě pevné a neměnné. Proto hledal bezpečí životní pohody a atmosféru krajinné idyly. Ve stálosti zemského povrchu, jasu slunce, v opakujících se ročních dobách spatřoval jistotu a řád.
Světlo, rozlévající se stejnoměrně po celé ploše plátna, harmonizuje a sjednocuje obrazovou plochu a dodává malbě melodický jas. To přispívá k naprosté vyrovnanosti celé scenérie: divákovo oko netěká po detailech, neboť obraz se neodehrává v rovině „hlavní motiv“ – „vedlejší motiv“, ale obrazový záběr probíhá v klasické vyváženosti, kdy každý detail je ve vztahu k ostatním a lidský pohled tak objímá celé obrazové pole.
Zátiší s houslemi
OTAKAR KUBÍN – COUBINE (1883–1969), ZÁTIŠÍ S HOUSLEMI. Olej, plátno, 73×96 cm.
VYVOLÁVACÍ CENA: 400 000 Kč
Dílo „Zátiší s houslemi“ je mistrnou ukázkou Coubinova vrcholného (neo)klasicismu z nejlepšího a sběratelsky nejatraktivnějšího období dvacátých let, kdy autor dosáhl mezinárodního renomé. Spojuje krystalicky čistou, minuciózně kultivovanou výtvarnou formu s představou klidné, tiché krásy domácího intelektuálního zákoutí, plynoucí z vnitřní harmonie jednotlivých složek obrazu. Intelekt i delikátní výtvarné cítění se rovnou měrou podílejí na neobyčejném kouzlu tohoto díla. Přesně jak o autorově malbě napsal spisovatel a básník Francis Carco: „Toto (…) uspořádané, promyšlené malířství nedovoluje, abychom mu unikli. Ovládá ducha zrovna tak jako smysly.“
„Zátiší s houslemi“ je špičkovým a sběratelsky raritním dílem Otakar Kubína – Coubine, autora, který je spolu s Rudolfem Kremličkou nejvýraznějším představitelem českého moderního klasicismu. Jeho postavení bylo však specifické v tom, že od roku 1912 žil ve Francii a dosáhl světové proslulosti. V rámci hnutí poválečného „návratu k řádu“ se stal doslova konkurentem Pabla Picassa. Byla to Coubinova velká figurální kompozice „Krajkářky z Haute Loire“ (1919), obraz klasické jasnosti a primitivizující prostoty, který vzbudil roku 1919 pozornost na pařížském Salónu Nezávislých.
Na základě samostatné výstavy kreseb figurálních námětů v knihkupectví Bernouard (Paříž, 1919) uzavře obchodník s obrazy Adolphe Basler s Coubinem ihned smlouvu. Druhá výstava kreseb o rok později v galerii Drouot vyvolá ohlas i v Německu, kde umělecká revue „Cicerone“ zaznamená, že „Picasso se vrátil k Ingresovi a asi padesát malířů seskupených okolo něho se projevilo jako znamenití kreslíři (…) mezi nimi jsme viděli Coubina, hlavně citovostí vynikající kresby“. Následují další výstavy (jeho první poválečnou v Čechách uspořádal SVU Mánes r. 1923, na jejím uskutečnění se zásadním způsobem podílel Otto Gutfreund, který s Adolphem Baslerem vyjednal zapůjčení obrazů), články a eseje od předních francouzských, německých, italských a českých kritiků (A. Salmon, M. Raynal, A. Basler, J. Giono, G. Biermann, Ch. Kunstler, O. Grautoff, A. Aniante, V. Nebeský, K. Teige, J. Čapek ad.). Díla Otakara Kubína – Coubine se dostávají k předním sběratelům a do mnoha světových muzeí a galerií.
Hieratičnost a statičnost námětu zátiší byla na počátku dvacátých let jedním z hybných motorů, který Coubina podněcoval k hledání formálních složek výrazu odpovídajících jeho duševnímu založení a lidskému temperamentu. V díle tak plně zaznívá jeho klasičnost, která ho proslavila – přichází tu ke slovu jeho jedinečný smysl pro harmonické vidění věcí, míru a rytmickou vyrovnanost.
Coubine se vždy ve své tvorbě řídil zásadou, že umělcovo poslání nespočívá ve vyhledávání nezvyklých dojmů, ale v trpělivém studiu skutečnosti a přírody. Coubine nepřekvapuje výběrem předmětů, ale jejich uspořádáním a malířským podáním. Vše je zde vyrovnáno do prostého a přitom mimořádně ušlechtilého účinu, s bravurní citlivostí a vytříbeností malířských prostředků. Autor se vyhýbá ostrým barevným akordům, celkové podání je klidné a nesmírně jemné, plně vyrovnané bez jakýchkoli zbytečných přídavků nebo dekorativních doplňků. Celková kompozice obrazu je založena na důmyslném geometrickém rozvrhu, zbavena jakékoliv nahodilosti. Lze zde příkladně demonstrovat Coubinův vztah k exaktním vědám, matematice a geometrii, který prokázal již ve svých kubo-expresivních pracích a který za první světové války stvrdil studiem teoreticko-filozofické literatury, zejména spisu Blaise Pascala „L´Esprit du geometrie“ („Duch geometrie“).
Coubinova díla z raných dvacátých let, jako „Zátiší s houslemi“, oceňoval nejvýznamnější teoretik české meziválečné avantgardy, Karel Teige. Přesně poukázal na to, že Coubinovo „’unikání’ z hmoty“ je „tím nápadnější a tím exaltovanější, čím více se zdánlivě snaží podat její obraz. Z našich (…) výtvarných umělců jedině Zrzavý a (…) sochař O. Gutfreund mají tento dar ‘posvěcování hmoty’“.
Autor:
PhDr. Rea Michalová, Ph.D.,
Historička umění a kurátorka
Srdečně zveme všechny milovníky umění na VEČERNÍ AUKCI 2018 již tradičně konanou v naší galerii v pražské čtvrti Bubeneč. Předaukční výstava bude probíhat v prostorách Arthouse Hejtmánek, Goetheho 17/2, Praha 6 od 19. 11. do 05. 12. 2018, (Po – Ne: 10.00 – 18.00)
Napsat komentář