Ti z Vás, kteří již prolistovali katalog k večerní aukci jistě nepřehlédli soubor výjimečných uměleckých děl a designových předmětů (loty 205 – 219), které původně zdobily skvost brutalismu – ČESKOU AMBASÁDU VE STOCKHOLMU.

Mezi lety 1969-1973 navrhl a zrealizoval tým československých architektů se složení Jan Bočan, Zdeněk Rothbauer, Jan Šrámek a Jiří Náhlík budovu Československého velvyslanectví ve Stockholmu. Její reprezentativní architektura, interiérový design i umělecká výzdoba jsou pokládány za vrchol československého brutalistického „Gesamtkunswerku“ poválečné éry.

Oblast architektury československých ambasád poválečného období se stala dějištěm inovativních a experimentálních trendů – nejen ve vztahu k architektuře a designu, ale i výtvarnému umění, přičemž všechny tyto tři obory se v těchto projektech vzájemně podporovaly a doplňovaly. Realizované návrhy byly vybírány prostřednictvím soutěží, ve kterých byli obzvláště úspěšní architekti Karel Filsak a Jan Bočan. Zatímco Karel Filsak realizoval se svým týmem budovy československých zastupitelských úřadů v Pekingu, Brasílii nebo v Novém Dillí a Káhiře, Jan Bočan byl úspěšný zase v Londýně a Stockholmu. Všechny realizace, které z těchto soutěží vzešly, byly výjimečné svým komplexním výtvarným programem. Reprezentativní architektura tohoto typu byla finančně podporována státem a díky značným prostředkům mohly být stavby realizované ve vysoké kvalitě, včetně na míru navrženého mobiliáře a výtvarných děl.

205-brunovsky

„Snažili jsme se vytvořit atmosféru, kterou má v sobě Praha a česká krajina, s trochou smutku tehdejší současnosti. Zároveň jsme chtěli, aby prostředí vyznělo jako abstraktní zahrada, aby bylo cítit kulturu národa, kterou reprezentuje. Dole, ve spojovací části vízového oddělení, je kovový reliéf, abstraktní stín, který v náznaku jakoby vrhá betonový strop,“ hovořil Jan Bočan o svém návrhu brutalistické stavby, v jejíchž exteriérech nechal vyniknout kromě betonu i hrubou cihlovou omítku, ocel a sklo.

Exkluzivně pro interiéry ambasády navrhl Jan Bočan se svými kolegy několik typů sedacího nábytku, vyrobených z ohýbané dřevěné kulatiny a dýhovaných svazků. Soubor sedacího nábytku pro ambasádu ve Stockholmu je unikátním dokladem tehdejšího komplexního chápání navrhování, v rámci kterého tvůrci neopomíjeli žádné interiérové detaily. Křesla vynikají jedinečnou invencí a rozmanitostí konstrukčních i výtvarných řešení. Jednotlivé modely jsou tak dokonalou syntézou racionality konstrukce a výtvarného řešení skulpturálního charakteru.

Dva typy křesel použité v interiérech ambasády, jsou konstruovány z ohýbaných svazků obdélníkového profilu, které architekti vytvarovali do sochařsky koncipovaných nožních konstrukcí z oválně tvarovaných segmentů. V hnědé a bílé variantě byla tato křesla použita v zasedacích salóncích ambasády, v reprezentativních chodbách a foyer. Společně s podobně oválnými konferenčními stolky je vyrobil Dřevopodnik Holešov. Naopak v hlavním kinosále budovy stockholmského velvyslanectví byl použit odlišný typ ohýbaného svazkového křesla, čalouněného modro-fialovou textilií. Jeho design je založen na obrácené vykonzolované konstrukci plochých masivních dřevěných profilů. Vůbec nejkomplexnějším návrhem souboru jsou křesla z ohýbané kulatiny s tradičním rákosovým výpletem, která vznikla v dílnách tehdejšího státního podniku TON. Robustní konstrukce těchto interiérových solitérů je monumentální a vizuálně odlehčená zároveň. Pro ambasádu vznikly v černém, červeném a krémovém barevném provedení. V rezidenci ambasadora byl použit další typ robustních čalouněných křesel s konstrukcí z ohýbané překližky.

Kromě inovativních forem interiérového mobiliáře vznikly pro prostory ambasády významná výtvarná díla od řady renomovaných českých výtvarníků, například od Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové, kteří jsou autory monumentálních plastik a svítidel z čirého taveného skla.

Jan Bočan se narodil v roce 1937. V roce 1962 dokončil studium na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Později začal pracovat pro studio Beta – ateliér centrálně řízený sdružením přidruženým k jedinému tehdejšímu zadavateli: státu. Brzy se stal jedním z hlavních představitelů českého brutalismu. Během působení v ateliéru Beta se Bočan dostal svými vítěznými návrhy k realizacím projektů jako byly Československé velvyslanectví v Londýně, Hotel Intercontinental v Praze a konečně Československé velvyslanectví ve Stockholmu. Na většině těchto staveb spolupracoval Jan Bočan se svými kolegy Janem Šrámkem, Zdeňkem Rothbauerem, Zbyňkem Hřivnáčem a dalšími. Jejich architektura byla pojata velkoryse a komplexně, včetně interiérových detailů a vybavení.

­

Autor:
Adam Štěch
teoretik, novinář a kurátor