Festival m3 / Art in Space

O studiu BUBEC jsme psali relativně nedávno v příspěvku Art Safari, tentokrát se mu podíváme na zoubek v souvislosti s festivalem m3 / Umění v prostoru, který potrvá až do 30. 9. 2018. Festival m3 si vytkl za cíl upozornit na existenci paralelních světů České metropole, mezi kterými se od pádu komunismu nezadržitelně rozevírají pomyslné nůžky. K tématu směřuje i titul letošního festivalu „VICE VERSA: Our Earth is their Moon, our Moon is their Earth“, který poukazuje na koexistenci dvou protichůdných, a přesto vzájemně podmíněných a provázaných civilizací.

Jedná se o citát z utopického sci-fi románu Vyděděnec Ursuly Le Guin z roku 1974 a v kontextu festivalu vizuálního umění ve veřejném prostoru otevírá téma rozporu mezi publikem tvořeným širokou veřejností a uměleckými profesionály, zamýšlí se nad otázkami společenské hierarchie v městské populaci a v neposlední řadě nad vztahem mezi rezidenty a krátkodobými návštěvníky Prahy.

Oficiální materiály festivalu si při popisu současné situace našeho hlavního města rozhodně neberou servítky:

„Centrum Prahy se otřásá pod náporem nepřetržitého přívalu turistů. Skupiny účastníků poznávacích zájezdů si plní telefony a SD karty nekonečným sledem fotografií, po městě pobíhají party na jarních prázdninách nebo pánských jízdách v převlecích za piráty, genitálie nebo sovětské vojáky, zaplavují ulice a rozdávají astronomické tuzéry po barech, kam by místní nikdy nevkročili.“ … „Vzhledem ke strmému nárůstu cen nemovitostí je stále těžší narazit na Pražany, kteří ještě bydlí v centru. Za současného stavu však snad ani nelze mluvit o gentrifikaci, všechno jako by se totiž dělo v dokonalé souhře mezi samotným městem, developery a menšími firmami – těm všem plyne z dané situace zisk. Komercializace však daleko přesahuje hranice turismu – bohatá kultura a dějiny města se přizpůsobují, aby vyhověly rychlému tempu populistických požadavků, a volí podobné strategie jako hollywoodské filmové trháky“ …

Příliš optimisticky to rozhodně nezní, ale bohužel se citovanému textu nedá upřít znepokojující míra pravdivosti. Naštěstí programem festivalu m3 není vydávat nicneřešící pamflety, ale upozornit na to, že stále máme šanci tento makabrózní proces zastavit, či zvrátit.

„Nic však ještě není ztraceno. Historický význam města a jeho bohatá kulturní i subkulturní dynamika se stále energicky hlásí o slovo, byť mimo dosah široké veřejnosti. Je třeba hledat skryté poklady, obrnit se trpělivostí a zvídavostí.“

Studio BUBEC a hlavní organizátor projektu sochař Čestmír Suška vybrali letos pro umístění instalací celkem 16 stanovišť v centru Prahy. Čeští i zahraniční umělci se na festival mohli připravovat celý rok a svá díla tvořili jako site specific přímo pro konkrétní místa.

Bez názvu. Christoph Meier Rozmísťuje několik mobilních zábran, čímž napodobuje situace dobře známé z letišť, front na vstupenky nebo nočních klubů a navozuje je na místech, která by měla být volně přístupným veřejným prostorem. Hrou s tímto provizorním naváděcím systémem Meier obrací pozornost k využívání a zneužívání veřejného prostoru, zároveň však neosvětluje skutečný účel nebo funkci samotných zábran a ty tak zdánlivě slouží nějaké události nebo instituci, která se dosud nepředstavila. Tím poukazuje na inherentní schopnost zábran vynucovat určité chování, nastolovat hierarchii vztahů a přiznávat odlišný status těm, kdo jsou za nimi a kdo před nimi.

Bez názvu (věžní hodiny). Hynek Alt. Přesunem skutečných věžních hodin Klementina nejen do přízemí vedle veřejné studovny, ale také do 3D renderu generovaného v reálném čase dochází ke zpochybnění konceptu synchronizovaného času jako společenského konstruktu určujícího naši rovnováhu mezi životem a prací. Jeho zbytečnost a křehkost jsou dále zdůrazňovány chvilkovým, stále dokola obnovovaným obrazem.

I když se zvolená forma a médium, se kterým jednotliví umělci pracují, nemusí vždy líbit každému, festivalu m3 se daří úspěšně poukázat jak na některé urbanistické a sociální problémy Prahy, tak na možnost vnímat veřejný prostor a město ve zcela jiném kontextu. Pomoci nám k tomu mohou právě instalace a objekty. Je jedno zda se jedná o monumentální skulpturu, film, či nápis na zdi. Zasazením do místního kontextu nám nabízí další rovinu vnímání napojenou na lokální historii a kulturu s vazbami na architekturu, vizuální umění, užité umění, literaturu i kinematografii.

Vzhůru na překážkovou dráhu

Pokud bylo cílem představit centrum Prahy jako střet či průnik protichůdných světů, podařilo se to dokonale. Při naší cestě za jednotlivými exponáty, jsme se museli potýkat snad se všemi myslitelnými příkořími, které vám město může přichystat. Hordami turistů počínaje a rozkopanými ulicemi, které z romantické procházky udělaly orientační terénní běh, konče.

Dead Ad. David Maljković zvolil jako výrazový prostředek instalaci z neonových trubic. Svým dílem oživil anonymní a nevyužitou reklamní konstrukci na střeše hotelu Elysee v horní části Václavského náměstí. Odkazuje na staré reklamní poutače bez jasného sdělení nebo rekonstrukce, avšak formou manipulace a zkreslení myšlenky nedochovaného historického materiálu.

Bohužel nestihli jsme v jediném dni navštívit všechna místa v mapce festivalu. Navíc některá z nich vyžadují též pečlivěji vybrat i denní (nebo noční) dobu. Například neonovou instalaci Davida Maljkovice na střeše hotelu Elysee oceníte jistě po setmění více než v pravé poledne. Sklepení Domu U Kamenného zvonu zase otvírá až po 14 hodině apod. Je tedy lepší udělat si alespoň rámcový plán a prohlídku si rozdělit do více dnů. Času na to máte ještě poměrně hodně, protože akce potrvá až do konce září.

Jako vždy doporučujeme udělat si vlastní názor a alespoň některá díla si prohlédnout, ohmatat a „zažít“ v reálném prostoru se všemi souvislostmi. Je možné že svůj náhled na město a místa, která třeba dobře znáte, přehodnotíte nebo rozvinete do souvislostí, které vám byly dosud skryté.

V rámci festivalu jsou připravené komentované prohlídky s výkladem kurátorů, či workshopy pro děti. Termíny najdete na oficiálních stránkách festivalu http://www.festivalm3.cz.

Umělecký ředitel: Čestmír Suška

Kurátoři: Significant Other: Laura Amann & Jen Kratochvil

Vystavující umělci: Hynek Alt, Matyáš Chochola, Jasmina Cibic, Viktor Dedek, Deniz Eroglu, Feld72, Liam Gillick, Anna Hulačová, Christian Jankowski, Barbara Kapusta, David Maljković, Christoph Meier, Ute Müller, Antonis Pittas, Boris Ondreička, Lisa Reitmeier, Sofie Thorsen

Pořádáno ve spolupráci s Kunsthalle Praha, Vysokou školou uměleckoprůmyslovou v Praze, Akademií výtvarných umění v Praze, Galerií hlavního města Prahy a Institutem plánování a rozvoje hlavního města Prahy.