Do 8. července je možné navštívit v Galerii Rudolfinum přehlídku Standing Water, britského provokativního umělce, kterým je Mat Collishaw. Výstavní projekt náležející k dekadentní dramaturgické linii této instituce, dle slov jejího kurátora Petra Nedomy, sleduje hluboké a inspirující vazby současného umění s historií a s dějinami umění. Navazuje v ní na předchozí zdejší výstavy britských umělců, jakými byli např. bratři Chapmanové, Ged Quinn, Ragib Shaw či Glenn Brown.
Výběr zastoupených fotografií, videí, plastik a světelných instalací patří k dosud největším umělcovým výstavám a představuje průřez tvorbou posledních deseti let. Ale nejenom, např. hned úvodní působivá autoportrétní fotografie Narcissus nás zavádí do roku 1990. Dnes 52 letého umělce zachycuje ležícího v bahně na londýnské ulici, jak sleduje svou tvář v louži se samospouští v ruce.
V té době patří Mat Collishaw k jádru skupiny Young British Artists, zvané YBAs, která se poprvé představuje v roce 1988 na výstavě Freeze v Londýně. Mezi dalšími umělci rebely, povětšinou absolventy Goldsmith, Univerzity v Londýně, jsou i Damien Hirst, Tracey Emin, Fionna Banner, Christine Borland, Marcus Harvey a jejich podporovatelem a sběratelem se stane Charles Saatchi.
Standing Water / Stojatá voda nám v potemnělých historických prostorách Rudolfina vyjevuje exponáty a instalace vytvořené propojováním různorodých médií a nepřeberných technických postupů, navozuje neklidné snové obrazy plné protikladů, parafrází starého umění a nových kontextů, aby nás z nich vzápětí probouzela ostrými efekty a nastolováním otázek. U většiny vystavených děl může na první pohled jít o pro umělce odvěké téma krásy, ale Mat Collishaw je vyostřuje, podkládá dalšími příběhy či rozpohybovává až k samotné mezi únosnosti.
Z krásy vytvořené přírodou zpracovává asi nejraději motivy květů či motýlích křídel, např. v instalaci Auto-Immolation / Sebeobětování z roku 2010 s odkazem na viktoriánskou morálku, či v cyklu fotografických tisků Insecticide z let 2008-2011, kde se krása dotýká smrti po vzoru barokních vanitas.
Ze starých mistrů tak v současném podání na výstavě nalezneme např. Albrechta Dürera a jeho Velký Drn z roku 1503, které se řadí ke klíčovým dílům do historie krajinářství. Tento oblíbený akvarel Collishaw oživil jemně rozpohybovanou animací s názvem Whispering Weeds / Šeptající plevele z roku 2011.
Další reflexí starého umění jsou v Rudolfinu např. dva protějškové Caravaggiovy obrazy zasazené v pompézním muránském rámu ze série Black Mirror z roku 2014. Zajímavé je rovněž umístění jedné instalace z této série jako intervence ve sbírce Národní galerie ve Šternberském paláci. Kurátor Otto M. Urban vybral parafrázi obrazu Georga de la Tour s názvem A Different Self, jež má v omšelé expozici s položivými kustody výborný stimulující až úsměvný účinek. Ve zpětné konfrontaci s originály Tintoretta, Ribery, Rubense nebo van Dycka a dalších barokních mistrů otevírá však i další nečekané vazby a souvislosti a funguje i díky momentu překvapení ve staré sbírce lépe.
Zdařilá je rovněž projekce s nejednoznačným příběhem The End of Innocence / Konec nevinnosti z roku 2009, jejíž předlohou se stal portrét papeže Inocenta X. od španělského malíře Diega Velázqueze z roku 1650, parafrázovaný v 60. letech 20. století také Francisem Baconem, a jehož pohlednice, kterou měl Mat Collishaw v ateliéru, mu posloužila jako inspirace.
Závěrečný kolotoč zoetrop, instalace s názvem All Things Fall / Všechno se hroutí z roku 2014, je hravě působící objekt na principu přístrojů z počátků kinematografie. Více než 300 figurek na kolotoči rozpohybuje scény z biblického příběhu Vraždění neviňátek. Na první pohled půvabná hračka skrývá násilné realisticky působící scény. Střet krásy a hrůzy, minulosti a současnosti, světla a tmy, to jsou nástroje, které Collishaw využívá k nové interpretaci a vytváření napětí a tím i proniknutí pod povrch.
Mat Collishaw tvrdí, že otázka, co je krása v umění, teď zrovna není v módě, ale on sám ji ke svádění diváka využívá. Pohybuje se na hraně nebezpečné propasti, ale daří se mu tuto choulostivou pozici vybalancovat. O tom svědčí zájem seriózních institucí i sběratelů o jeho práce.
K výstavě byl vydán katalog se stěžejní esejí kurátora výstavy Petra Nedomy a rozhovorem kurátora Národní galerie Otty M. Urbana s umělcem. Kromě reprodukcí všech vystavených děl jsou zde i záběry z instalace celé výstavy. V přízemí Rudolfina byl otevřen i ARTPARK v nové podobě, tematicky orientované na práci Mata Collishawa.
Vstup na výstavu Mat Collishaw: Standing Water je zdarma díky finanční podpoře Nadačního fondu Avast.
Autor:
Simona Martínková
Kurátorka Arthouse Hejtmánek
Napsat komentář