Rádi bychom Vás v tomto příspěvku upozornili na obraz dražený v nadcházející Večerní aukci. „Poledník (Midi le juste)“ je originálním, sběratelsky exkluzivním, filozoficky laděným dílem Josefa Šímy, výtvarné osobnosti světového jména a významu, autora, který je spolu s Františkem Kupkou poprávu považován za jednoho z největších českých malířů dvacátého století.
Josef Šíma se narodil roku 1891 v Jaroměři. Jeho otec učil kresbu a malbu na tamní C. K. řemeslnické škole, kterou navštěvoval i František Kupka. Velký vliv na Šímovu tvorbu v době jeho studií na Akademii výtvarných umění v Praze měl profesor Jan Preisler. Šíma byl nadán nejen umělecky, ale souběžně s Akademií studoval i techniku. Jeho záliba v matematice i geometrii se pak odráží v celém jeho díle. V roce 1920 se Šíma dostává do Francie. Jeho setkání s touto zemí, její kulturou a tehdejší mezinárodní uměleckou avantgardou ovlivnilo jeho tvorbu určujícím způsobem. Ani poté, co se ve Francii natrvalo usadil, nikdy nepřerušil styky s vlastí a jako člen Devětsilu se účastnil kulturního dění v Československu.
„Blesk přátelství“
Setkání mladých francouzských básníků se Šímou bylo osudové. „Od prvních slov jsou zasaženi bleskem přátelství,“ referoval z Paříže český spisovatel Richard Weiner a dodával, že básníci „nadšeně šveholí o ‛zázraku Šímovi’“. Šíma byl jediným malířem skupiny, jež také vydávala časopis a organizovala výstavy. Její vůdčí osobnost, básník Roger Gilbert–Lecomte, stavěl Šímu na roveň Pabla Picassa, Joana Miró či André Massona. V období této vzácné duševní shody se rodily první Šímovy imaginativní obrazy. „… jsou to díla zprvu nečistá, polepená napodobeninami mrtvol vjemových vzpomínek, později očištěná od světa a popisující stupnici vidin až po absolutní světlo,“ charakterizoval Gilbert–Lecomte Šímovu malbu. Skupina se rozpadla v roce 1932, avšak její zaměření zásadním způsobem ovlivnilo autorovu výtvarnou poetiku.
Po druhé světové válce, kdy nemaloval, začal Josef Šíma postupně obnovovat svůj vztah k vlastní práci. Jak vysvětlili Lenka Bydžovská a Karel Srp, „vstoupil do jiného časového rozměru, než jaký sledoval od začátku dvacátých do počátku let čtyřicátých“. Již v meziválečném období výrazně proměnil své pojetí času, a to z avantgardního, typického pro dvacátá léta, k mytickému. Další obsáhlý úsek, zahájený mezi druhou polovinou čtyřicátých a prahem padesátých let, měl odlišný charakter. Obsahoval vědomé návraty ke starším stěžejním námětům. Šíma na ně dokázal nahlížet jinak, zužitkovat je a obohatit o nové životní a umělecké zkušenosti, aby se po tvůrčí odmlce opět vrátil na výtvarnou scénu a zařadil do dobových souvislostí moderního evropského malířství.
JOSEF ŠÍMA (1891-1971) – POLEDNÍK (MIDI LE JUSTE), olej, plátno, 110 x 55 cm, 1958
Posuzovaný obraz „Poledník (Midi le juste)“ je jedním z Šímových pozdních „chef-d’oeuvrů“ a nadto mimořádně vzácným dokladem, jak autor v pozdějších čtyřicátých letech a letech padesátých udržoval dialog se svou vlastní minulostí, vzpomínkami, představami a názory, které formovaly jeho meziválečnou tvorbu.
„Poledník (Midi le juste)“ je pozdní variací obrazu „Midi“ (známého pod českými názvy „Poledník“ či „Pravé poledne“), vytvořeného roku 1928 a nacházejícího se ve sbírkách pařížského Centre Georges Pompidou. Zatímco v ranějším díle se bílý fantom ve formě vertikálně protáhlé trhliny v prostoru vznáší nad letní krajinou, v novém zpracování motivu je tento přízrak, vzněcující svou neurčitostí lidskou fantazii, jakousi kondenzací vibrujícího světleného prostředí do „energetického jádra“, zabstraktnělého „neskutečného těla“.
Kolorit plátna je nyní redukován na dvě dominantní barvy, okrovou a bílou, jež jsou místy vyvažovány studenějšími akcenty šedé. Významnou roli v celkovém „prozařujícím“ působení díla hraje malířův tvůrčí postup, kdy jako první rozvrhl uhlem na našepsované plátno základní konstrukci obrazu, kterou pak překrýval jemnými vrstvami barvy, nanášené doteky kolmo postaveného štětce. Šeps i kresebná infrastruktura nejsou barvou zcela „pohlceny“, čímž autor docílil zvláštního efektu, charakterizovatelného jako malba, jež žije, pulzuje, dýchá.
Zvláštní název díla „Midi le juste“ („Poledník“) je inspirován ústředním pojmem básně Paula Valéryho „Hřbitov u moře“, jež, stejně jako Šímův obraz, odkazuje k onomu zvláštnímu okamžiku dne, kdy slunce se na nejvyšším bodě své dráhy jakoby na chvíli zastaví a krajina bez stínů nabývá přízračného vzezření.
Jako druhým zdroj malířovy inspirace lze uvést básnickou sbírku Pierra Jeana Jouva „Ztracený ráj“, kterou Josef Šíma roku 1938 ilustroval. Ve verši „Když stoupá poledne, obrovské a svislé“ nalézáme představu, jíž obraz „Poledník (Midi le juste)“ nádherně zhmotňuje.
Sběratelskou hodnotu tohoto díla, navazujícího nesporně také na ztvárnění bílých transparentních bytostí – polednic ve folklórních tradicích slovanských národů, umocňuje fakt, že obraz „Poledník (Midi le juste)“ byl roku 1961 vystaven ve francouzské sekci VI. bienále v São Paulu, jež spolu s Bienále v Benátkách a Documentou v Kasselu patří k nejvýznamnějším mezinárodním přehlídkám moderního umění.
Autor:
PhDr. Rea Michalová, Ph.D.,
Historička umění a kurátorka
Napsat komentář