Obraz Léto, který se bude dražit vrámci Zahradní aukce je jedním z nejvýznamnějších raných děl Antonína Slavíčka, které se dosud v aukčním prostředí objevilo. Svou výstavní premiéru měl obraz v únoru 1898 na první spolkové výstavě SVU Mánes v Topičově salonu, na které se Slavíček představil jako nejvýraznější krajinář v nastupující generaci malířů.
V průběhu 90. let se Slavíček zúčastnil dvou výstav Umělecké besedy, na každoroční výstavě Krasoumné jednoty v Rudolfinu se ale jeho díla poprvé objevila až v roce 1897.
První spolková výstava Mánesa v únoru 1898 byla zamýšlena jako připomínka deseti let fungování spolku a možnost skupinové prezentace mladé generace. Ačkoliv byl Antonín Slavíček na výstavě zastoupen jen třemi obrazy, jeho díla byla poměrně hojně komentována.
První výstava spolku Mánes, únor 1898
“Krajinářské práce na výstavě nic nezadají figurálním a některé z nich vyhovují vůbec téměř všem požadavkům, které se nyní na díla podobná kladou. (…) Několik výborných prací má Ant. Slavíček. Jak milá jest jeho Nálada březová, kterou pochopí dokonale jedině ten, jenž procházel se březovými lesy na míle dlouhými, jaké na př. na severní Moravě se nalézají. Hluboce procítěna jest nálada obrazu Slavíčkova V mlze, kde spatřujeme za podzimního dne lesním průsekem vléci se venkovský povoz. Téhož umělce Léto přináší velikou studii květnatého popředí a dokumentuje velkou jeho snahu přírodu co nejintimněji studovati,” referovaly o výstavě Národní listy.
“S nejjadrnějším úspěchem setkal se tentokráte Ant. Slavíček, a lze mu blahopřáti tím spíše, že názory o tomto novém krajinářském vítězství jsou nerůzněny. Za nejlepší z vystavených jeho prací platí Léto, a skutečně náklad umělecké inteligence, s jakou malována tato souvrať, porostlá nešťavnatou květenou pozdního léta, jest všeho uznání hodný. Vděk malby, provedené kombinovanou technikou akvarelly a guache, záleží v tom, že nemalebný, to jest širší zálibě všední motiv, láskou a pietou umělcovou povznesen к ryzímu požitku uměleckému,” chválil adresně obraz Léto K. M. Čapek v týdeníku Světozor.
Obraz V mlze (Na podzim v mlze) ještě v průběhu roku 1898 zakoupilo rakouské ministerstvo kultu a vyučování, které jej následně věnovalo Obrazárně Společnosti vlasteneckých přátel umění a přes ni se obraz dostal do Národní galerie. Ve sbírce Národní galerie je dnes i největší z trojice vystavených krajin, Břízová nálada, která na výstavě – soudě podle fotografie uveřejněné ve Volných směrech – zaujímala jedno z čelných míst. Do galerie se obraz dostal až druhotně, když byl o tři roky později vystaven na Slavíčkově výstavě ve vídeňské Galerii Miethke, figuruje v katalogu s poznámkou “Privatbesitz”. Se stejnou poznámkou byl ve Vídni vystaven i obraz Léto, který byl v té době již v majetku malířova o rok mladšího přítele z Mánesa, architekta Jana Kotěry.
Byt Jana Kotěry v Jenštejnské ulici, 1899, repro: Jan Kotěra, Kant 2001
Fotografie interiéru Kotěrova pražského bytu v Jenštejnské ulici dokládá, že v jeho držení bylo Léto již v roce 1899. V majetku architektovy rodiny pak zůstalo až dodnes. Zda si Kotěra obraz zakoupil, či jej od Slavíčka dostal darem, nevíme. Pravděpodobnější je však první varianta. “Zachovaná korespondence obsahuje řadu svědectví o tom, jak svým přátelům Antonínu Hudečkovi, Otakaru Nejedlému, Antonínu Slavíčkovi a dalším pomáhal z finanční tísně půjčkou, koupí obrazů nebo zprostředkováním prodeje,” píše o Kotěrovi v jeho monografii z roku 2001 Jindřich Vybíral. Ostatně Kotěra byl od roku 1902 mimo jiné členem prvního kuratoria tehdy nově založené Moderní galerie.
Obraz Léto se po výstavě ve Galerii Miethke objevil i na dalších Slavíčkových přehledových výstavách. Na přelomu let 1904 a 1905 byl vystaven na souborné výstavě v Kotěrově pavilonu Mánese v zahradě Kinských. Pod názvem Žitné pole z Okoře byl v roce 1910 zařazen na malířovu posmrtnou výstavu. Zatím naposledy byl veřejně prezentován v letech 1961–1962 na velké putovní retrospektivě, kterou připravila Národní galerie a která byla po Praze reprízována ještě v Brně a Bratislavě. Na zadní straně obrazu najdeme ještě štítek drážďanského spolku Sächischer Kunstverein z blíže neidentifikované výstavy. Jelikož spolek se ustavil až v roce 1928, lze předpokládat, že šlo o výstavu z přelomu 20. a 30. let.
Jakkoliv je obraz Léto je dobře doložen v dobových textech i meziválečné Slavíčkovské literatuře, v posledních šedesáti letech se do značné míry vytratil z povědomí. V malířově velké monografii z roku 2004 jsou například v souvislosti s první výstavou Mánesa v roce 1898 zmiňované jen zbývající dva obrazy. Z hlediska trhu s uměním jde o mimořádný objev, atraktivitu díla navíc umocňuje jeho provenience, líbivý námět i velký formát.
Tento článek je výtahem informací, které Vám přinášíme s laskavým svolením autora, kterému tímto děkujeme. Nekrácenou verzi článku který přináší i další fakta a zajímavosti můžete číst na portálu www.artplus.cz.
Autor:
Jan Skřivánek
Vedoucí projektu Artplus.cz
Napsat komentář