Královna moří, dílo ztvárňující obdivovanou bretaňskou krajinu Jana Zrzavého, představuje v jistém smyslu završení cesty. Dalo by se říci, že vzniklo jako „soustředěná meditace” a programový vrchol série bárek. Jan Zrzavý neměřil kvalitu svého díla konfrontací s jinými umělci v zahraničních galeriích. Snažil se pozvednout české výtvarné umění na novou úroveň. Výtvarné dílo Jana Zrzavého patří na české scéně k nejvyhledávanějším – jeho rukopis představuje originální a duchovně prokreslený jazyk vyjadřující se v promyšlených znameních a symbolech. Královna moří nyní kotví v Arthouse Hejtmánek a tento klenot tvorby Jana Zrzavého bude součástí Večerní aukce 2020.
Jan Zrzavý – umělec vážné tváře
V jednotlivých fázích vývoje českého výtvarného umění se vyskytovali jedinci, kteří se svým zvláštním vnitřním uzpůsobením vymykají všeobecnému nazírání. Podobně jako například Josef Šíma se Jan Zrzavý nepokouší popisným způsobem zrcadlit realitu přímo, ale naopak intenzivně promítá na plátno svou tvůrčí imaginaci, své pocity. Umělec vážné tváře s bílým vousem s pohledem člověka bezmezně oddaného své práci. Přívětivý a se stálým sklonem k podivu a lehce zasněným výrazem v očích.
Úvodem hned ke své první výstavě dal Jan Zrzavý jasně najevo, že jeho umění je pro něj alfou i omegou. Lidé jej sledovali s obdivem a hledali v něm mentora nového uměleckého projevu. Bohumil Kubišta v něm viděl cosi archaického „jakoby přírodou konzervovaného“, aby v jistých odstupech to přišlo znovu na povrch. Italský malíř Giorgio de Chirico si ponejvíce cenil právě zrzavého bretaňských krajin. Mluvil o tom, že transfigurace krajiny je u Zrzavého niterným a důvěrným skutkem, že interpretuje absolutní samotu jak duše lidské, tak přírody.
„Po Odilonovi Redonovi, Munchovi, Rousseauovi Jan Zrzavý dává duchovní malbě mocný a nezapomenutelný impuls… Překročilo-li jeho jméno hranice, má-li v něm malířství – které nemá vlasti – nového malíře, je to proto, že Zrzavý drží krok s nejvýznamnějšími umělci naší doby, nezastavuje se před překážkami a neznámými hodnotami vývoje malby.“
Giorgio de Chirico
Jan Zrzavý byl člověk vážný a upřímný. Umělecky ryzí a sám k sobě velmi přísný až puntíčkářský. Říkal o sobě: „Proto kdybych si nebyl jist, že se mi podařilo realizovat mnohé ze svých pocitů a poznání života v umělecká díla trvalých hodnot, neodvážil bych se vnášeti je do veřejného života.“
Jan Zrzavý v Bretani
Tematika mořského pobřeží a bárek na vodní hladině patří k Zrzavého z nejproslulejších – legendární motiv, ztvárněný v živých a podmanivých tónech, byl logickým vyústěním závažnosti, jakou pro autora měl kraj moře, kamení a světla – Bretaň. Tuto část Francie poznal poprvé roku 1925 na popud své známé, malířky Věry Jičínské. Tehdy pobýval pár dní v přístavu Camaret sur Mer v kraji Finistère, nejzápadnější části Bretaně, která ho svým charakterem a svou atmosférou natolik okouzlila, že se tam později stále vracel. V bretaňské krajině objevil podobentví vlastního vnitřního života.
„Viděl jsem několik krajů Evropy, ale žádný z nich neodpovídal představě, kterou jsem si o nich předem utvořil. Ale když jsem poprvé vkročil do Bretaně, bylo to, jako by krásný a blažený sen se mi náhle uskutečnil. Jaká nádhera, ty malé barevné bárky, pohupující se vesele ve vesnickém přístavu na jasném moři, přípravy a kutění rybářů na palubě a vaření večeře – jako v dětských hrách! A kopce porostlé purpurovým vřesem nebo pastelovými trávníky s drahokamy zářících květin – a šedé a svítící skály porostlé bílými a žlutými lišejníky! A pod nimi moře, průhledné a zelené s bílými pěnami, stále se přibližující, znova a z nova objímající zemi. Co jsem v dětství nejvíce miloval, skály a vodu, co bylo náznakem a příslibem budoucnosti, našel jsem zde nádherně uskutečněné v nekonečném bohatství a plnosti. I zde stráně a kamení a voda jako v mé domovině, ale volné, širé, zářící úsměvem.“
Jan Zrzavý
Bárky
Z reálného a konkrétního vizuálního zážitku komponoval Jan Zrzavý pečlivě modelované krajiny své vnitřní imaginace. Okouzlovaly ho tvary měkké a lyrické do kterých ukrýval pocity hluboké, silné a niterné. Krajiny klidu v nekonečném pohybu, krajiny dokonalé barevné a tvarové harmonie. Bárky Jana Zrzavého nejsou jen němými předměty volně loženými na břehu, ale jedná se o posly tužeb, snů a nevědomí. Lodě patří k transcendentálním symbolům představujícím lidskou cestu, zejména cestu odhodlání a sílu ducha. Kolébka na moři, geniální avšak křehký vynález, chránila lidského tvora vydaného napospas nespoutanému živlu již tisíce let a je pevně spjatá s lidským osudem. Zároveň je i symbolem vzrušujícího dobrodružství cesty za vlastní obzor. Stala se tak prostředníkem duchovním a mytologickým, který převáží lidské duše i na místa, odkud již není návratu nebo jejich duši nevratně poznamená zkušeností tak ryzí a autentickou, že zformuje odvíjející se linku života jedince. A v neposlední řadě i jeho individuální umělecký růst.
/Bretaňské loďky poblíž Île de Seine, cca 1930/
Jan Zrzavý – Královna moří (1948 – 1950)
„Královna moří“ je v tomto kontextu exkluzivním dílem, v němž se malíř rozpomíná na svůj poslední pobyt v Camaretu roku 1947, na tamní magickou krajinu moře, šedivých monolitických balvanů a mlčenlivé skořepiny bárek. Jan Zrzavý tu ze vzpomínky na Bretaň vytváří vytouženou krajinu kdesi mimo tento svět, ocitá se v prostoru snového úniku. Projektuje do obrazu, co tehdy prožíval a nosil v sobě. Dříve uzřený vjem se transformoval v novou, magickou realitu. Léta protektorátního mlčení mu vtiskla touhu vrátit se k Bretani a Benátkám, svému „nebi i peklu“. Po roce 1948 je mu vystavování znemožněno – jeho obrazy jsou prohlášeny za nerealistické a formalistické. Jeho osobní situace tak byla socialistickým realismem a i některými jeho vrstevníky značně znesnadněna. Výstava plánovaná na rok 1948, která měla představit tehdy vzniklý soubor bárek, nikdy nebyla uskutečněna.
Zlatá kráska nebo královna moří?
K dílu Královna moří, které dříve nazval Zlatá kráska, cítil Jan Zrzavý silné pouto. Prof. PhDr. František Dvořák popisuje jeho až narcisovskou lásku k vlastnímu dílu a bdění nad prací do nočních hodin. Není vyloučeno, že se zdráhal obrazy některé zcela dokončit, protože se obával jejich ztráty. PhDr. Rea Michalové Ph.D. ve svém odborném posudku na toto dílo připomíná, ž není nepřípadné zmínit na tomto místě určitou analogii se slavnou „Kleopatrou II“ (1942-1957, NG v Praze), jež je obdobně realizací mistrné syntézy a výsledkem mnohaletého tvůrčího zrání (studijní kresba nese dataci rokem 1912 a finální kompozice je definitivně uzavřena teprve rokem 1957). Podobně jako k velkoformátovému figurálnímu plátnu, poutal intenzivní citový vztah Jana Zrzavého i k posuzovanému obrazu „Královna moří“.
Obraz Královna moří zůstal dva roky nedokončený, jeho název byl změněn z původního “Zlatá kráska” na “Královna moří” a Jan Zrzavý upustil i od svého záměru pokrýt loď plátkovým zlatem. Naopak zvolil údernou oranžovou, barvu která je lidským okem předurčena, aby vizuálně upoutala pozornost a vystupovala do popředí. Provokativně vzrušující bárka leží po odlivu na pláži mezi statickými monolitickými balvany jako čerstvě naplavený zářící drahokam. Proplula bezpečně mezi balvany na břeh, kde se k v usadila do centra dění, zatímco jiné bárky uvízly u pobřeží nebo již nevyplují jako modrá bárka vlevo. Královna moří působí jako poklad nalezený na pláži, pravda nalezená ve chvíli, kdy ji člověk nehledá. “Zlatá kráska”, která leží jen tak na dosah ruky a nabízí završení cesty a pocit čirého štěstí.
/Jan Zrzavý – Královna moří (1945 – 1950), foto:Arthouse Hejtmánek/
Na zadní straně obrazu:
„Potvrzuji, že tento obraz je originálním dílem Jana Zrzavého. Znám ho z jeho ateliéru. Autor tímto dílem završil sérii prací vztahujících se k pobytu ve Francii. Výstava, pro kterou obrazy připravoval, byla zrušena a Zrzavý upustil od záměru dokončit loď plátkovým zlatem. Původní název Zlatá kráska zamaloval bílou barvou a obraz byl dlouhou dobu nedokončený, i když ho autor už v roce 1948 podepsal.
V roce 1950 jsme s Chocholou Zrzavého jednoho večera navštívili. Na paletě měl namíchanou barvu a zeptal se s úsměvem, který pro něho nebyl typický, jestli je tato barva dost královská. Že se obraz jmenuje Královna moří. Přikývli jsme a Zrzavý pomalu a rozvážně domaloval loď. K tomuto obrazu měl silný citový vztah.“
Dr. František Dvořák, V Praze 12.10. 1994
„Připojuji se ke svému prohlášení ze dne 12.10. 1994 a potvrzuji originalitu a původnost tohoto díla.“
Fr. Dvořák V Praze 7.V.2012
Napsat komentář