Čestmír Suška bude vystavovat své práce od 4. srpna až do konce září  v kapli sv. Jana Křtitele v Holyni. Vystavovat cisterny v kapli? Jak to může dopadnout? Skvěle!

Troufáme si to tvrdit již teď, protože jsme měli to štěstí navštívit včerejší vernisáž výstavy nazvané prostě BODLÁČEK / Čestmír Suška. Díky té ožilo klidné okolí Holyňské kapličky nebývalým ruchem a pohybem uměníchtivých návštěvníků, které neodradilo ani úmorné vedro dnešních dnů.

­

Právě opravená kaple, byla místem příjemného setkání a oficiálního zahájení výstavy. Kaple sv. Jana Křtitele na návsi v Holyni byla vybudována jako jednolodní novorománská stavba r. 1861. Stavbu financovala statkářka Marie Novotná-Malá, jako projev vděčnosti za to, že její lidé, vracející se z pole, přežili bez úhony úder blesku, který zasáhl jejich povoz.

Kdo je zvyklý na monumentální a rozměrná díla, které tvoří Čestmír Suška, mj. třeba z obřích cisteren, může být překvapen jak komorní tato výstava je. Přesto Suška zachovává i zde tradiční volbu materiálů a jeho sochy ctí stejné principy poplatné aktuálnímu tvůrčímu období.

Oč je instalace skromnější, o to se nám ale jeví působivější. Překvapivě také nabízí na relativně malém prostoru hned několik různých technik, respektive děl zpracovaných zcela odlišnými technikami.

Silný dojem, který v nás výstava zanechala, byl ovlivněn i velice přirozeným způsobem zahájení, které se odehrávalo v exteriéru a to spíše v duchu setkání přátel, než nějakých škrobených oficialit. Přesto nechybělo nic, co od vernisáže očekáváte, úvodní slovo kurátorů i autora, pohoštění, hudba atd.

Vše se ale odehrávalo v malé zahrádce před kaplí, kde je umístěna „záhadná nádoba“ – ocelový objekt se zrezlým povrchem, který se na sliveneckém mramoru a obklopen upravenou zelení skvěle vyjímá. To také bylo jediné dílo, které až do „oficiálního“ otevření výstavy bylo k vidění.

Brána kaple byla totiž až do posledního okamžiku důsledně zavřena a otevření výstavy tak skutečně přecházelo ze symbolického do praktického otevření dveří. Očekávání jen umocnilo celkové vyznění až zenově čisté instalace v interiéru kaple. Na relativně malém prostoru jsou k vidění dvě nerezové sochy Bodláček I. a Bodláček II., Vřeteno z pálené hlíny, dva „rezotisky“ Listy a Ovály na rýžovém papíru a v plánku výstavy je pak vtipně zanesen i průřez provazem a původní nádobka na svěcenou vodu (nyní vyschlou).

Spolu tvoří tato díla celek, který působí v interiéru kaple, jako by byl od počátku pro tento prostor stvořen na míru. Absolutně jednoduchý koncept výstavy podtrhuje také přirozené světlo pronikající do kaple románskými okny.

Božský řád zrcadlený v cisternách.

Pokud si Čestmír Suška před zahájením povzdechl, že prostor neplní svůj původní religiózní účel, může být hrdý, že alespoň část duchovnosti a jakési posvátnosti dokázal kapli navrátit. Jeho díla jsou teoretiky často považována za odraz jak přírodních struktur, tak geometrických vzorů a ornamentů přítomných v architektuře i umění různých kultur i epoch.

V pojetí Čestmíra Sušky se ale jedná nejen o zrcadlení přírodního řádu, ale hlavně o projev řádu Božského, který svou tvorbou reflektuje a demonstruje, aniž by jakkoli sklouzl do prvoplánového nábožensky laděného umění.

Za nevšední a milý zážitek děkujeme.