Posledním říjnovým dnem skončila první výstava Oty Janečka v naší galerii. Rádi bychom srdečně poděkovali všem návštěvníkům za mimořádný zájem – výstava Ota Janeček z ateliéru se stala doposud nejnavštěvovanější v historii galerie. S Janečkovými díly se během trvání výstavy setkalo více než tisíc návštěvníků. Zároveň se výstava těšila velkému úspěchu i po stránce prodejní – mnohá z vystavených děl tak našla nové majitele, u nichž budou dál přinášet radost a inspiraci.
Velký ohlas zaznamenala také limitovaná edice tří šátků, které jsme nechali vyrobit podle Janečkových návrhů. Každý motiv byl dostupný v počtu pouhých padesáti kusů a všechny tři varianty jsou již téměř rozebrané.
Na další setkání s tvorbou Oty Janečka se můžete těšit již za dva roky. Plánujeme celkem tři navazující výstavy z jeho nedávno objevené pozůstalosti – především prací na papíře. Příští výstavy nabídnou například ukázky z jeho ilustrátorské tvorby a grafické práce.
Kdo výstavu nestihl navštívit, může si ji alespoň přiblížit prostřednictvím obsáhlého katalogu, který jsme k ní vydali. Publikace představuje všechna vystavená díla – kresby, malby, plastiky, keramiku i návrhy na textil. Je úžasné, jak široký záběr Ota Janeček ve své tvorbě měl. V knize si také můžete přečíst shrnutí o autorovi z pera paní doktorky Anny Janištinové, která se na přípravě výstavy podílela.
Úvod z katalogu k výstavě Ota Janeček z ateliéru:
,,Bylo to někdy na konci 70. let minulého století, kdy jsem se poprvé setkal s Otou Janečkem. On tehdy často navštěvoval štukatérskou dílnu mých rodičů, kteří zhotovovali sádrové modely a formy pro jeho sochařská díla, a já jsem v této dílně na Malé Straně trávil většinu svého volného času po návratu ze školy. Buď jsem rodičům pomáhal nebo jsem se sám pokoušel nějaké artefakty tvořit. Také jsem měl příležitost potkat se tam s mnoha zajímavými a významnými umělci, z nichž někteří dnes již nežijí. Když jsem jej poznal, bylo mi 10–12 let, patřil Ota Janeček k těm velmi známým a uznávaným výtvarníkům. Jak jsem v té době mohl tušit, že jednou budu pořádat výstavu Oty Janečka ve vlastní galerii?
Když do dílny přišel Ota Janeček, „Mistr Janeček,“ jak jej otec vždy s úctou oslovoval, přišla velká osobnost: byl to elegantní, charismatický a sebevědomý muž s osobitým smyslem pro humor. Později mi na žádost mého otce poskytl konzultace a četné rady při přípravě k talentovým zkouškám na střední výtvarnou školu. Pečlivě si prohlédl mé práce a poměrně kladně je ohodnotil.
Při té příležitosti pronesl ono pověstné „ani den bez čáry.“ Ačkoli tento výrok není původně jeho (vypůjčil si jej od Plinia staršího, který jej zase přiřkl nejslavnějšímu malíři řecké antiky, Apellovi), vystihuje přesně Janečkův tvůrčí éthos a přístup k práci. Byl toho názoru, že k úspěchu v krásné profesi umění je sice talent zapotřebí, ale stačí ho jen jedno procento, zato píle a systematická práce je nutná z devadesáti devíti procent. Na jiném místě kdysi řekl, že se „musí makat denně u ponku a pěkně v montérkách.“ Nešlo o prázdná slova. Ota Janeček byl umělec nejen všestranný, zasáhl do mnoha výtvarných oborů, ale také nadmíru produktivní a zanechal mimořádně rozsáhlý umělecký odkaz. Naplno se to vyjevuje při zpracovávání jedné části jeho pozůstalosti.
V roce 2011 se na mne obrátil syn Oty Janečka Tomáš s nabídkou některých děl svého otce do prodeje. Seznámil mě také se svou starší sestrou Janou i s maminkou Olinou Janečkovou. Od té doby se v našich aukcích občas objevuje nějaké dílo z této rodinné sbírky. Zájem o ně bývá velký: již několikrát se podařilo prodat Janečkova díla za rekordní ceny. Po smrti paní Oliny mě požádala dcera Jana o pomoc vyklizením bytu a atelieru v Bubenské ulici. Rád jsem se toho ujal a velkou část pozůstalosti odkoupil. Do dnešního dne se nám podařilo zpracovat asi jednu třetinu a z ní zase vybrat exponáty pro tuto výstavu, první ze tří plánovaných.
S nostalgií vzpomínám na četné návštěvy v atelierech Oty Janečka v domě U dvou koček a v Široké ulici, na které jsem chodil spolu se svým otcem. Nikdy předtím jsem neviděl tolik uměleckých děl jednoho umělce pohromadě. Pamatuji si na intenzivní vůni olejových barev, terpentýnu a kouře z dýmky. Pro mne, mladého aspiranta výtvarného umění, to byly silné a nezapomenutelné smyslové prožitky. Na střední výtvarnou školu jsem se dostal a později i na Akademii výtvarných umění v Praze. Vystudoval jsem obor restaurování výtvarných děl malířských. Dnes mi jako galeristovi a obchodníkovi s uměním na vlastní výtvarnou práci nezbývá čas, ale můj život je i tak plný umění ve všech podobách. Proto jsem si výrok Oty Janečka – svého prvního mentora – pro sebe upravil na „ani den bez umění.“
Na čestném místě v malostranském bytě mých rodičů visel obraz Oty Janečka Náhrobek z roku 1977. Otec si jej směl vybrat v malířově atelieru. Sáhl po kusu v typickém malířově stylu té doby, laděném do teplých oranžovo-hnědých tónů. Z naší rodinné sbírky byl na tuto výstavu zapůjčen.
Touto výstavou, knihou – i dalšími, které budou následovat – bych chtěl vyjádřit hlubokou vděčnost Otu Janečkovi za jeho rady, osobní setkávání a především za jeho tvorbu, která bezpochyby obohatí a inspiruje dnešní i budoucí generace.”
TOMÁŠ HEJTMÁNEK
Napsat komentář