­

Už jste také někdy přemýšleli o tom, co znamená v poslední době tolik užívané sousloví „Pražská kavárna“? Přestože se zdá, že nejméně polovina národa v tom má jasno, pojem samotný zase tak jasný není. Asi nejčastěji používá tento výraz náš pan prezident Miloš Zeman a jeho spolupracovníci. Logicky byl proto mnohokráte žádán, zda by mohl být více specifický. Příliš odpovědí, které by do tohoto nepříliš jasně definovaného pojmu vnesly trochu světla, však nepadlo. (Více o tom článek Pražská kavárna na Wikipedii)

Jak se ukázalo hlavně při posledních prezidentských volbách, nepochybně to má být hanlivé označení skupiny lidí žijících v Praze. Lidí vzdělaných, nesouhlasících se Zemanem a jeho podporovateli, což z nich dle Zemanova tábora činí jakési zahořklé ztroskotance, kteří mají zcestný a naprosto odlišný názor od zbytku republiky. Že takto vymezený pojem Pražská kavárna „nefunguje“, vyjevily paradoxně právě volby. Podle výsledků by musela existovat také kavárna brněnská, liberecká, plzeňská, královéhradecká, pardubická, českobudějovická, olomoucká i zlínská. V naprosté většině krajských měst byl totiž Zeman poražen. V nenáviděné Praze pak nasbíral nejvíce hlasů ze všech obcí. Ukázalo se, že tedy Česko až tak dramaticky rozdělené není, což komentují i mnohé články, např.  Pražská kavárna má držet hubu, nebo Pražská kavárna vs. vesnická hospoda?

Dobrá zpráva pro naši zemi. Stále ale zůstává nezodpovězena otázka kdo, případně co, je Pražská kavárna. Arthouse Hejtmánek se rozhodl jít na to od lesa a místo zaměření se na věci hanlivé a negativní jsme se zamysleli nad tím, co máme rádi. Není pražská kavárna náhodou spojena s pojmy jako historie, umění, design či architektura? Zdá se, že Praha je skutečně plná kaváren. První pražská kavárna byla otevřená v roce 1714 na Starém městě pražském arménským obchodníkem Deodatusem Damascenusem. Zlatým věkem rozvoje kavárenství byla secese. Vzorem pro pražské kavárny byly kavárny vídeňské, berlínské a hlavně pařížské.

První pražský kavárník – arménský obchodník Georgius Deodatus Damascenus.

A jak je to (a bylo) s návštěvníky? I když pan prezident a jeho věrní nás chtějí přesvědčit, jaké zlo se zde skrývá, při nahlédnutí do minulosti zjistíte, že právě v pražských kavárnách se scházelo prakticky to nejlepší, co země česká mohla nabídnout. Pokud se do tématu ponoříte, zjistíte, že je to námět na knihu, či spíše několik knih. Studovat bychom mohli unikátní architektonická řešení, módu i intelektuální, politické a umělecké proudy. To není v krátkém článku možné. Zmiňme tedy jen „pár“ perliček, míst a osobností.

U Černé Matky Boží

Z hlediska architektury asi musíme zmínit tuto stavbu projektovanou významným architektem Josefem Gočárem v letech 1911-1912. Ačkoliv kavárna „Grand Café Orient“ existovala pouze necelých 10 let (zrušena byla trochu paradoxně hlavně z důvodu nemodernosti kubistického stylu), byla rozhodně velice výjimečným podnikem a hlavně vůbec prvním pražským kubistickým domem. Gočár navrhl také interiér kavárny, vestavěný nábytek a barový pult z tmavě mořeného dubového dřeva. Plastika Černé Matky Boží ze 17. století, která dala stavbě jméno, byla přenesena z původní zástavby a zakomponována do severovýchodního nároží. Dům je dnes domovem muzea českého kubismu ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. (Dům u Černé Matky Boží)

Pokračujme třeba kavárnami U Ritzenthalerů a U Červeného orla, útočištěmi prvních z obrozenců, kavárnu U Komárků v Ungeltu, nebo Slovanskou kavárnu, místa navštěvované autory Karlem Hynkem Máchou, Karlem Jaromírem Erbenem a Josefem Kajetánem Tylem. Šachovu kavárnu v domě U Zlatého tygra zase navštěvoval František Palacký, který oceňoval široký výběr deníků ze středoevropských měst, který byl v tomto podniku k dispozici.

CO JE NEJKRÁSNĚJŠÍHO V KAVÁRNĚ?
ČERVENOBÍLÉ KVĚTINY Z PROTĚJŠÍHO OKNA!

Text obrazové básně, Vítězslav Nezval a Karel Teige, 1924

Kroky většiny návštěvníků Prahy dříve či později většinou míří na Národní třídu. Bulvár vedoucí od nábřeží Vltavy a Národního divadla až na Václavské náměstí je lemován mnoha významnými budovami, včetně slavných kaváren. Zmiňme proslulou trojici Slavia, Národní kavárna, Café Louvre.

Slavia

Tato kavárna byla pochopitelně od počátku Národního divadla spjatá s českým divadelním životem. Scházeli se zde herci, ale také divadelní ředitelé z celé země, aby zde uzavírali nová angažmá. Připomeňme Karla Čapka, Vítězslava Nezvala a skupinu Devětsil, která ve Slavii našla útočiště během rekonstrukce „domovské“ Národní kavárny. Chodíval sem Jaroslav Seifert, ale i německy píšící básník Rainer Maria Rilke.

Národní kavárna

Národní kavárna byla domovem České avantgardy. Právě sem ve 20. letech mířili studenti, mladí umělci, redaktoři a literáti. Zde se scházel a formoval Umělecký svaz Devětsil. Sedávali tu Básníci Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval, novinář a spisovatel Karel Hoffmeister, literární teoretik Karel Teige a mnoho dalších. Výtvarnice Marie Čermínová prý právě zde získala své slavné umělecké jméno. V knize Všecky krásy světa Jaroslav Seifert vzpomíná, jak Manka Čermínová měla před svou první výstavou a nechtěla vystoupit jako výtvarnice pod svým vlastním ženským jménem. V kavárně seděl Štyrský se Seifertem a básník prý napsal, inspirován prostředím, na ubrousek jméno „TOYEN“. Mimochodem nejen o Národní kavárně natočil český rozhlas sympatickou sérii Kam chodila česká avantgarda.

Café Louvre

Kavárna, která si půjčila jméno proslulé pařížské galerie zde stojí od roku 1902. Podnik navštěvovali Karel Čapek, Max Brod a Franz Kafka. V době své pražské profesury zde sedával také Albert Einstein. Své schůze tu pořádalo Uměleckého sdružení Sursum, jehož členy byli třeba Emil Pacovský, Josef Váchal, Jan Konůpek, Jan Zrzavý, E. Frynta, M. Alšová, R. Medek a další. V roce 1925 se v této kavárně konalo ustavující valné shromáždění Československého centra PEN klubu. Jeho prvním předsedou se stal Karel Čapek. Čestným hostem první penklubové večeře se stal prezident republiky T. G. Masaryk.

Život kavárny Louvre byl násilně přerušen komunistickým pučem v roce 1948, kdy její vybavení létalo okny ven na Národní třídu. Možná i proto bychom měli být ostražití, když současný pan prezident pražské kavárně vzkazuje ‘shut up’ (pozn. anglicky drž hubu). Že právě jemu vzdělaní a nekonformně smýšlející lidé vadí, je ale logické. (více třeba na Neviditelný pes: Pražská kavárna – co to vlastně je?)

Zemanova kavárna

A zajímavost na závěr. Přestože se během našeho bádání ukázalo, že pražská kavárna v pojetí pana Zemana vlastně neexistuje, mohlo by mu být určitým zadostiučiněním, že jeden z kavárenských architektonických skvostů se honosí jeho jménem (či spíše jménem jeho jmenovce). Jedná se o jednu z prvních důsledně funkcionalisticých staveb v Brně i celém Československu. Kavárna byla v roce 1948 komunisty znárodněna, a stala se z ní mateřská školka. Zbořena byla v roce 1964. Dnes opět stojí replika Zemanovy kavárny nesoucí (původní) „krycí jméno“ Restaurant Pavillon. Byla slavnostně otevřena 24. března 1995, v den 100. výročí narození jejího tvůrce Bohuslava Fuchse a pražská kavárna může v tomto případě té brněnské oprávněně závidět.

Audionahrávku o příběhu Zemanovy kavárny si můžete poslechnout v mp3