Možná právě přemýšlíte, kam v těchto svátečních dnech vyrazit, abyste si na chvíli odpočali od Vánočního veselí. Skvělou alternativu nabízí výstava v Císařské konírně Pražského hradu – Portrét v Čechách pohledem dvou staletí, kam jsme se vydali i my.
Snaha zpodobnit člověka – věrně a opravdově, je lidem vlastní již od dob pravěkých. Figura se stává filozofickým můstkem k vnímání sebe i společnosti. Její symbolika dokáže zachytit lidskost i božství, statickou krásu okamžiku i děj. Připomeňme si například potrétní plastiku z Mšeckých Žehrovic, která zachytila podobu člověka elitního postavení zhruba 300 let před naším letopočtem. V množství forem, tvarů a materiálů jistě nebylo lehké vytvořit kompaktní cestu časem, jakou výstava Portrét v Čechách nabízí. Výstava se zaměřuje na posledních 200 let vývoje portrétu – od portrétu klasického až po současný.
Portrétní tvorba v Čechách
Mezi nejranější díla výstavy patří díla Antonína Machka (1775 – 1844), význačného klasicistního portrétisty českých osobností. Modelem mu seděli i Josef Kajetán Tyl, Josef Dobrovský či Josef Jungmann. Vystavený Portrét mladé šlechtičny v krajině představuje reprezentativní ukázku vytříbeného malířského umění. Na první pohled upoutá i klenot hradních sbírek – Podobizna Boženy Němcové od Josefa Vojtěcha Hellicha z roku 1845. Nutno je i zmínit následovníky Josefa Mánesa, jehož 200leté výročí od narození oslavíme v nadcházejícím roce 2020. Mikoláš Aleš, Josef Brožík, Generace Národního divadla – František Ženíšek, Vojtěch Hynais a další zde prezentují svá výjimečná díla.
Léta devadesátá
Z výše jmenovaných si dovolíme připomenout právě Josefa Brožíka, jehož podobizna Karoliny Olivarius se objevila v Zahradní aukci Arthouse Hejtmánek 2018. V jeho malířském pojetí realismu můžeme spatřit ozvěny A. van Dycka a zároveň smysl pro drobné detaily, které Brožík maluje s úzkostlivou přesností. V koloritu se projevují spíše decentní tóny. Koncem 19. stol. byl Brožík vyhledávaným portrétistou. Zachytil řadu podob významných pražských i pařížských osobností své doby a životního okruhu.
/Václav Brožík – Portrét Karoliny Olivarius, foto: Arthouse Hejtmánek/
Léta devadesátá přináší rozmach i dalším autorům. Mezi nimi se nachází i Joža Uprka, který byl ve své době velmi uznáván Augustem Rodinem, František Kupka, Luděk Marold a mimořádně technicky vyspělé a obsáhlé portrétní dílo Maxe Švabinského. Rovněž cit, který Vlaho Bukovac projevuje při portrétování, přináší neobyčejně živé svědectví. Zejména výrazy očí zachycuje zcela věrně a neobyčejně sugestivně.
Nástup moderny
Výstava Portrét v Čechách je výjimečná i tím, do jaké blízkosti postavila dvě zdánlivě neslučitelné formy. Pouze pár kroků od sebe tak můžeme porovnávat dílo Vojtěcha Hynaise a enkaustiku s pískem od Antonína Procházky. Jsme tak svědky napětí, které nám může zprostředkovat i kontrast děl Generace Národního divadla a nepopisné portrétní bravury Václava Špály. Václav Špála se v těsné blízkosti setkává rovněž s Emilem Fillou, který sice byl jeho současníkem, ale v klíčových otázkách tvorby, a to zejména jakým směrem by se měla ubírat, se zásadně neshodovali. Nesmí zde chybět ani Jindřich Prucha nebo Bohumil Kubišta. Téma žen a aktů patří rovněž mezi vrcholné náměty Rudolfa Kremličky (1886 – 1932). Na výstavě jej zastupuje například Podobizna Slečny Schückové z roku 1927, která se v Arthouse Hejtmánek prodala v roce 2013 za 806 000 korun.
/Rudolf Kremlička – Podobizna slečny Schückové, foto: Arthouse Hejtmánek/
Portrét představoval i v díle Vladimíra Preclíka (1929 – 2008) specifické místo, jak on sám napsal:
„Portrét je šancí nahlédnout do lidské psychiky. Může zaznamenat slupku, ale také jádro, charakter, duši. Může oddělit podstatné od nepodstatného. Odkrýt výraz, osobnost – a to je těžší než pokožkový realismus.”
/Vladimír Preclík – Autoportrét, Zahradní aukce 2017, foto: Arthouse Hejtmánek/
Závěrem
Na výstavě jsou zastoupeny i současné generace například díly I. Exnera, B. Valchářové, X. Hoffmeisterové, J. Kremanové, J. Housky, J. Čušky a Z. Daňka. Realistická díla zde tvoří pomyslný spojovací článek s díly klasickými a výstavu uzavírají v harmonický celek. Všímavým divákům jistě neunikne nedaleko umístěné dílo Oldřicha Homoláče, které získal nový majitel ve Večerní aukci 10.12. 2019. Tímto secesním dílem se s Vámi tentokrát loučíme a přejeme Vám příjemný konec roku 2019.
/Oldřich Homoláč – Sedící dívčí akt, foto: Arthouse Hejtmánek/
Napsat komentář