Moderní etiketa pro každého

V Arthouse Hejtmánek nejsme zrovna posedlí formálností, ale kniha Moderní etiketa pro každého, či jednoduše ETIKETA od Ladislava Špačka nás potěšila. Přestože nás každý den s kravatou či ve velké večerní neuvidíte, chápeme, že i ležérnost má své meze.

Co se dá zažít při různých společenských příležitostech je někdy až zarážející. K vidění a slyšení jsou pánové v restauracích s jejich slušivými kšiltovkami stále na hlavách, podivuhodně oblečené dámy, jejichž minisukně se stávají spíše opaskem, zvonící mobilní telefony v divadle, kině, či na koncertech a bujaré telefonické hovory v hromadné dopravě a restauraci. I obyčejný pozdrav považují mnozí v podstatě za přežitek.

Aniž bychom se chtěli pouštět do mudrování o starých dobrých časech, zdá se, že západní civilizace skutečně trochu upadá, pravidla jsou stále volnější a Češi bohužel pro změnu v něčem vynikají. I nad tím proč v naší zemi přetrvávají některé podivuhodné zvyky, které jinde nenajdete se Ladislav Špaček ve své knize zamýšlí. Ale je to s námi opravdu tak hrozné?

Pravidla etikety mají vyšší sílu než zákony, které přijímají parlamenty.
Nelze je totiž zrušit.

Každý z nás nějak tuší, že do národního divadla neobouváme tenisky, že do restaurace vstupuje první muž, nebo že pánové pomáhají dámám do kabátů. Jak je to ale třeba při jízdě automobilem, cestování letadlem, nebo při opravdu formálních událostech? Některé věci se od dob Gutha-Jarkovského prakticky nezměnily, jsou ale i situace, které přinesla až nová doba. Musíme si pokládat i zcela nové otázky typu: Jak si počínat při telefonování mobilem? Je vhodné položit si ho na stůl? Jak by měl vypadat e-mail, nebo sms?

Občas zkrátka netušíme co je podle etikety společensky správné a co nikoli. Pokud jste se někdy nad podobnými situacemi zamysleli, jistě se vám bude Špačkova Etiketa, kterou jsme nedávno objevili i my, líbit.

Autor je mj. bývalým poradcem a mluvčím prezidenta Václava Havla. V knize tedy najdete i vzpomínky a perličky spjaté s hradní etiketou, nebo úsměvné historky, kdy se i mistr tesař utnul. Vlastně někdy až tak úsměvné nejsou, každopádně nám pomohou uvědomit si, jak důležitá je znalost „protokolu“ a že svým vzhledem a chováním říkáme svému okolí mnohem více, než si sami někdy uvědomujeme. Vtírá se i otázka, co nám svým pojetím etikety chce sdělit současný pan prezident a páni politici.

Vzhledem k tomu, že jsme se vždy pohybovali mezi umělci a lidmi svobodomyslnějšími, rozhodně nejsme, co se formálnosti týče, žádní pedanti. Opomeneme-li léta, kdy oblékat se poněkud výstředně a budit rozruch dramaticky kreativním účesem patřilo k roztomilé výsadě mládí (a patří k němu, díky bohu, i dnes), oceníme samozřejmě i usedlejší a korektní vystupování. Jakkoli máme rádi extravaganci, kniha nenásilně poukazuje na to, „ … že etiketa není určena k tomu, aby nás omezovala, ale aby nám život usnadňovala a činila náš pohyb ve společnosti přirozeným a pohodlným“.

Kniha má poměrně úctyhodný formát a váhu, takže podtitulek největší, nejnovější, nejobsáhlejší je víceméně pravdivý. Možná dokonce, že až příliš velký formát je trochu na škodu, protože pokud by se jednalo o „kapesní vydání“, sahali bychom po ní ještě častěji. Každopádně pokud se chcete zorientovat v labyrintu etikety a být připraveni na všechny společenské situace, které vás mohou potkat v každodenním životě, je kniha Etikety určitě tím, co potřebujete a vřele ji za tým Arthouse Hejtmánek doporučujeme.