Výstava v domě U Kamenného zvonu připomíná sté výročí od založení Svazu moderní kultury Devětsil a je zároveň celkem druhou výstavou spolku. Návštěvníci výstavy se mohou těšit na multižánrové umělecké propojení doprovázené hudbou Jaroslava Ježka.
Umělecký svaz Devětsil
Výstavu měl spolek jen jednou před 33 lety. Členové Svazu moderní kultury Devětsil věřili, že k umělecké revoluci je potřeba organizované skupiny. Umělec sám musí být organizován, aby něčeho velkého dosáhl. Levicové hnutí Devětsil se snaží zpřístupnit umění širším masám publika. Chce, aby akce, které pořádá, byly co nejpopulárnější, co nejpřístupnější, co nejrozličnější. Členy Devětsilu bavily americké grotesky a velkoměstský ruch. Snažili se vyvázat z exkluzivity seriozního umění, které působilo dojmem nedosažitelnosti. Byli fascinováni společenským životem, sportovními zápasy, kabaretem a neonovými poutači. Na výstavě je tak možné zhlédnout některé architektonické návrhy s reklamními neony a původní funkcionalistický návrh obchodního domu Olympic od Jaroslava Krejcara, který se dočkal mnohem střídmější realizace.
Devětsil literární
“Starý typ výstav je na vymření, příliš se podobá galerijnímu mausoleu. Moderní výstava musí být bazarem moderní produkce, manifestací elektrického, strojového století.” Karel Teige, 1923
Hnutí Devětsil se stalo kolébkou poetismu, jehož čelním přestavitalem je nositel Nobelovy ceny za literaturu Jaroslav Seifert a dále pak Vitězslav Nezval. Inspirován Rimbaudem píše Nezval Abecedu – převážně čtyřverší na motivy jednotlivých písmen doprovázených fotografiemi Karla Paspy. Tanečnice Milča Majerová z Osvobozeného divadla na nich písmena doprovází jednotlivými pantomimickými figurami. Svůj díl na Abecedě nese i Karel Teige jako typograf. Na výstavě je možno Nezvalovu Abecedu důkladně prozkoumat – část expozice, jež zachycuje toto literární dílo, postaví diváka přímo do samého středu této pantomimy.
Devětsil architektonický
Technický rozmach a moderní dopravní prostředky považovali architekti v Devětsilu za inspirativní. Domy přizpůsobovali čilému ruchu velkoměsta, na bílé fasády umisťovali reklamní neony a optimalizovali funkčnost budov pro potřeby moderního člověka. Někteří se inspirovali nizozemským hnutím De Stijl, což se projevilo v převažujících vertikálách a horizontálách a redukci barev na pouze základní trojbarevnou škálu. Vycházeli z toho, že čistota a univerzálnost geometrických tvarů přináší duchovní harmonii a řád. Nezřídka tak v architektonických výrazových prostředcích spatříme odkazy Pieta Mondriana a Le Corbusiera, který se členy Devětsilu udržoval styky a uspořádal dokonce v Praze v Hotelu Adrie přednášku O moderní architektuře dne 5. října 1928. Na výstavě je možné si prohlédnout model interiéru z Krejcarovy realizace buňky sanatoria Machnáč v Trenčianských Teplicích. Dokládá, že architektura zachycená na černobílých fotografiích byla ve skutečnosti často velmi barevná. „Měla okna ultramarínová, černá i v bílých a světlezelených odstínech, červené podlahy, žluté detaily,“ popisuje jeden ze spoluautorů výstavy, historik umění Jakub Potůček léčebnu, z níž už dnes zbyla jen ruina. Mezi archtekty Devětsilu patřili například Jaroslav Fragner, Josef Chochol, Jaromír Krejcar a František Maria Černý.
Malíři Devětsilu
Poetismus Devětsilu se stal základním kamenem české avantgardní tvorby. Nová doba po válečném zpustošení a sovětské revoluci vyznávala technické vymoženosti, nové materiály a nové vyjadřovací prostředky v umění, přestože původně k technickým zázrakům v Devětsilu panovala značná skepse. Zprvu se na technické zázraky nahlíželo jako na buržoazní nástroje, které dělníka spíše zotročují. Počínaje naivistickou tvorbou se umění pokoušelo člověka proměnit a zjemnit, pomoci mu nalézt jeho nové vnitřní hodnoty. Pokus o revoluci na poli umění se ale konal prostřednictvím tolika uměleckých -ismů, že je soudržnost a kontinuita Devětsilu skutečně podivuhodná. Mezi významné malíře Devětsilu řadíme například Toyen, Jindřicha Štyrského, Josefa Šímu, Aloise Wachsmanna a Františka Muziku.
Napsat komentář