Václav Špála svým uměleckým přínosem bezpochyby obohatil české prostředí. Poté, co byl přijat na akademii, docházelo k jeho střetům s konzervativními pedagogy i jeho vrstevníky. V roce 1908 byl donucen školu opustit – vedení školy mu to zdůvodnilo touto pozoruhodnou formulací: „pracoval po celý rok mimo školu a směřoval k odchylným, v rámci školy neležícím uměleckým cílům“. Václav Špála odmítal bezduché kopírování Picassa a Braqua a s houževnatostí a tvrdohlavostí sobě vlastní maloval intuitivně. Čerpal náměty z přírody a venkovského prostředí. Maloval rodinu, kytice, krajinu a lidi, které potkával.
Studium a začátky
“Bylo nás devět dětí, matka se dřela od rána do večera. Otec byl prozíravý – věděl, že nejlepší, co nám může dát, je možnost učit se.” Václav Špála, lyrik českého venkova, se narodil v roce 1885 ve Žlunicích. Od útlého věku se toulal po krajině a stále kreslil. Zlomovým momentem v jeho tvorbě se stala návštěva výstavy Edvarda Muncha, která jeho rukopis zcela osvobodila. Špálova díla podrobená rengenovému snímkování odhalují divoké víření pod uhlazenou slupkou.
“Těžký život je také krásný a bolest také mnohdy dává umění nejsilnější vzněty. Pral jsem se se životem a nedal jsem se. Naučil jsem se jisté hospodárnosti v umění. Nepachtím se po malířské bravuře zevního popisného rázu.”
Václav Špála využíval pevnou tektoniku linií a tahy štětcem nanášel energicky a kupil hmotu na plátno. Nespokojil se jen s tím, co viděl, ale stavěl na plátno barevné fasety v předem promyšlené kompozici. Předem plátna nepodkresloval. Důsledně si však vedl skicáře a před plátno přestupoval vždy s rozmyslem a pečlivě připraven. Rozmístěním výrazně barevných plošek dosahoval objemu, stupňováním intenzity stínoval. Nanášením olovnaté běloby reguloval v celkové expozici podíl světla a nechával v obrazech zaznít i viditelné plošky nedotčeného šepsu. Maloval bravurně a téměř výhradně v plenéru.
/Václav Špála – Koupání (1915), foto: Arthouse Hejtmánek/
Koupání (1915)
Ve Večerní aukci 10.12.2019 nabídne Arthouse Hejtmánek dražitelům ikonický námět sedícího vesnického děvčete u vody v akordech modré, červené a bílé. Ležérní sedící akt působí ve Špálově pojetí, byť moderním, velmi lidově a přirozeně. Ženské křivky jsou kubisticky rozbíjeny a nahrazují je pečlivě vybrané ostré hranaté modelace. Jak uvádí v odborném posudku PhDr. Rea Michalová, Ph.D.: “Obraz „Koupání“ je originálním, naprosto exkluzivním, vrcholně kubistickým dílem Václava Špály, jednoho z nejvýraznějších představitelů české umělecké avantgardy, člena Skupiny výtvarných umělců, skupiny Tvrdošíjní a Spolku výtvarných umělců Mánes. V případě obrazu „Koupání“ můžeme hovořit o Špálově jedinečné práci s kubizující formou a akcentovanou barvou jako ústředními výrazovými prvky. Kubistická tvarová zkratka tu uvádí v krystalický pohyb hmotu ženského těla i krajinných prvků, vody a skal, dynamizuje obraz do pohybu barevných ploch. Redukce koloritu na tři základní barvy – červenou, modrou a bílou a jejich odstíny vytváří strhující orfický akord – živelný základ Špálova idylického nazírání světa. V rázných a „plných“ dotycích štětce, v organickém sepětí figury a krajiny tu je do důsledků uplatněn princip tvarové a barevné rytmizace, jenž autora proslaví a jenž má výrazně zpěvný charakter.”
Vystaveno: Národní umělec Václav Špála: Posmrtná výstava, SVU Mánes, Praha, září – listopad 1947, č. k. 51a. Václav Špála: Soupis díla, Praha 2002, obr. 27, 28. Reprodukováno: Václav Špála, Mezi avantgardou a živobytím, Národní galerie v Praze, 2005, obr. 145.
Literatura: Václav Špála: Soupis díla, Praha, 2002.
Napsat komentář