Tentokrát jsme se vypravili na návštěvu ateliéru mladého umělce, kterým je Matyáš Chochola. Trochu paradoxně o něm možná více můžete slyšet v zahraničí, než u nás. I o tom a důvodech, proč tomu tak je, jsme si s Matyášem Chocholou povídali.

Matyáš vystudoval Akademii výtvarných umění v ateliéru malířství ii/ škola Vladimíra Skrepla. Jeho současným uměleckým vyjádřením jsou hlavně instalace a performance. Podle toho vypadá i jeho ateliér, který nepřipraveného návštěvníka může až šokovat a sám autor o tom s úsměvem jemu vlastním vypráví.

„Vždycky mě zajímaly provokativní, nevyjasněné a nedořešené věci, které se pohybují na hraně a často i za ní. Zkrátka mě přitahují tabuizovaná témata – jenomže to se v Čechách tak úplně nenosí.“

Matyáš Chochola

Rozpracovaná i hotová díla zde tvoří podivuhodný mix materiálů, barev, technik a stylů. Textil, sklo, dřevo, keramika, kovy, barvy, ale i odhozená spotřební elektronika a náhodně nalezené předměty, vytvářejí někdy až postapokalypticky působící zákoutí. Matyáš rád kombinuje zdánlivě nesourodé techniky a snaží se vytvořit finální komplexní zážitek, kterým chce, jak sám říká, svému publiku předávat či zprostředkovávat energii.

Matyáš Chochola ve svých dílech kombinuje nalezené předměty s technologiemi i uměleckými díly, ale výrazným prvkem jeho projevu je i osobní zapojení se do díla – akce a performance. Je to znát i během naší návštěvy, kdy víří po ateliéru a doplňuje naši prohlídku vysvětlujícími příběhy a souvislostmi, které by vás vlastně při pouhém pozorování ani nemusely napadnout. Přesto, nebo právě proto, zbývá velký prostor pro váš úsudek, vaše vlastní dojmy a vnímání energie jeho děl vašim vlastním způsobem.

­

Například mezinárodní porota Ceny Jindřicha Chalupeckého jeho instalaci považovala za zprávu o stavu současného světa. Ve  zdůvodnění ocenění se mj. píše: “Dílo, které může působit coby manifestace a sublimace ryze maskulinních tužeb, snů a energií, je zároveň mimořádnou výpovědí o jejich destruktivním potenciálu, ale také o jejich křehkosti či zatajované něze. Dílo Matyáše Chocholy svět nezmění, ale určitě dokáže divákům jeden z jeho důležitých a příznačných stavů mimořádně intenzivně zprostředkovat.” Cenu Jindřicha Chalupeckého získal Matyáš v roce 2016 a kromě něho byli nominováni Aleš Čermák, Katarína Hládeková, Johana Střížková a Anna Hulačová, která si odnesla cenu diváků.  (O ní a její výstavě jsme psali na blogu Arthouse Hejtmánek před nedávnem – viz Anna Hulačová).

Přestože Matyáš je označován za vizuálního umělce, sám vizualitu považuje spíše za nástroj. To, že kromě prostorových instalací a jeho osobité práci s „energiemi“, kterou rád a často prezentuje, mu není cizí ani práce s reálným, fyzickým materiálem. Ačkoli studium na brněnské Fakultě výtvarných umění v sochařském ateliéru Michala Gabriela nikdy nedokončil, právě skleněné sochy a objekty nás v jeho ateliérovém „řízeném chaosu“ zaujaly. Některé z nich vznikly litím do otevřených hliněných forem, takže jejich povrch vytváří kontrast expresivní hrubé struktury se stopami práce rukou na jedné, a extrémě hladkého, dodatečně leštěného povrchu na straně druhé.

­

Nezbývá než umělci poděkovat za pozvání na návštěvu do ateliéru, která se postupně přelila v „reciproční“ posezení u kávy v Arthouse Hejtmánek, protože jak se ukázalo, jsme s Matyášem v podstatě sousedé.