Srdečně zveme všechny milovníky umění na JARNÍ ZAHRADNÍ AUKCI již tradičně konanou v naší galerii Arthouse Hejtmánek v pražské čtvrti Bubeneč. Aukce bude probíhat v prostorách přilehlé zahrady ve ČTVRTEK 31. května 2018 od 16 hodin a mimo jiné se budou dražit i díla Josefa Jíry.
„Job“ je autentickou, kvalitní a symbolicky mnohovýznamovou prací, kterou vytvořil Josef Jíra, člen tvůrčí skupiny M 57, jeden z čelných představitelů umělecké generace, která nastupovala na scénu v padesátých letech a hrála klíčovou roli při opětovném navázání na přerušenou tradici vývoje českého moderního umění. U Josefa Jíry se životní zkušenosti vždy prolínaly s malířskou tvorbou. Obrazy vznikaly jako výsledky vzrušeného prožívání vnitřních sporů a konfliktů a v tomto smyslu jsou plné napětí i romantické dramatičnosti. Jak sám o sobě napsal: „Jsem člověk, který za život poznal radosti i smutky, dělal hříchy a snažil se i o dobré skutky. Žil jsem v pohodě a znám i hlubinu stoky, ve které se tolik lidí utopilo… (…) Nestojím proti pokroku techniky, ale chci pouze svými obrazy říkat, abychom se nestali strojky a spotřebiči. Aby člověk se upamatoval na svůj citový život. (…) Je to klíč k mým obrazům…“ Rodokmen jeho sugestivní malby rytmizovaného rukopisu a znepokojivě rozezvučených barev sahá až k vizionářům expresionismu.
JOSEF JÍRA (1929–2005) – JOB, 1988-1993, olej, plátno, 100 x 80 cm, sign. vpravo dole: J. Jíra, VYVOLÁVACÍ CENA: 110 000 Kč
„Job“ je autorovou hluboce jímavou, duchovně laděnou kompozicí. Zobrazuje děj vylíčený ve starozákonní knize Job. Hlavní postavou je bezúhonný muž, který žil „v zemi Úsu“ (dle Septuaginty se nacházela při hranicích Edómu a Arábie) a jehož vytrvalé odmítání vzdát se svého Boha tváří v tvář neštěstí ztělesňuje hádanku lidského utrpení. Pohromy, jež Joba postihly, byly výsledkem sporu mezi Bohem a Satanem, zda jeho víra je dost silná na to, aby překonala příkoří. Job byl nucen čelit nejrůznějším osudovým zkouškám. I přes opovržení přátel zůstal věrný Bohu a bylo mu vráceno zdraví i blahobyt.
Josef Jíra volbou tohoto pozoruhodného námětu a jeho malířským podáním jde až k podstatě skutečného lidství. Ztvárňuje moment, kdy Job, oděný pouze do bederní roušky, jakýsi předobraz trpícího Krista, leží nemocen v obklopení tří přátel, kteří se mu posmívají. Malba se tu stává mimořádně citlivým seizmografem psychického dění. Autor tomu uzpůsobuje i svůj výtvarný postup. Nanáší malbu místy v silných vrstvách, zpracovává ji i prsty, bez pomoci štětce, aby působila v syrové naléhavosti. Barevné ladění s prozařujícími okry je neobyčejně magické, doslova rembrandtovské. Využívá psychický dosah svého typického detailu, přezvětšeného oka. Vtělil do něj svá osobní traumata a úděs nad lidským rodem, nad jeho intolerancí i narůstajícím pocitem osamělosti v davu…
Posuzované dílo „Job“ bravurně vystihuje citovou vnímavost Josefa Jíry až ke zranitelnosti, je jakousi ojedinělou balancí mezi sněním a syrovostí reality.
Téma Joba bylo pro Jíru tak trochu autobiografické. Jak přiléhavě napsal Karel Teissig, jeho svědomí hledalo „v Bibli analogie, které lze přikládat k ranám těla i ducha jako úlevný obraz. Ty tělesné si přivodil na lyžích, kdysi dokonce jako závodník, ty druhé rozdával život. Trochu Job a trochu Noe, kterého zahlédly dcery obnaženého a opilého. Doktoři dávali trpělivě dohromady jeho polámané údy“ (Karel Teissig, Popelec malíře Jíry).
Josef Jíra – život a dílo
Josef Jíra se narodil 11. 10. 1929 v Turnově. Dětství prožil s rodiči na Malé Skále. Obraznost budoucího malíře vzrušovalo domácí vesnické prostředí i krajina kolem Horek, kde žili jeho prarodiče z otcovy strany. „Vždycky jsme tam se sestrou chodili kolem Velikonoc, v sednici u babičky byly v ohrádce pod kachlovýma kamnama bílá kůzlátka, na zahrádce kvetly první sněženky, svítily tam ty skleněné fialové koule, kousek odtud je jenšovský kostel, kam všechny ty generace chodily, člověk se tak na všechno pamatuje.“ (J. Jíra) Zde prožívá kouzlo velikonočních mysterií a poznává tradiční způsob života v podkrkonošské vsi. Kreslí od nejranějšího dětství, zejména koně. Jeho talentu si jako první povšiml profesor Vladimír Linka, který se zasadil o to, že Jírův otec změnil svůj názor a místo na rybářskou školu nechal svého syna zapsat v roce 1942 na Odbornou školu šperkařskou v Turnově, obor rytí drahokamů.
Není pochyb o tom, že nádherná barevnost a lesk achátů, jaspisů, chalcedonů a dalších drahokamů ovlivní jeho úctu k nádheře materiálu a k magickým zásvitům barev. Pro mladého autora měla také význam celková atmosféra válečných let. Na stejné škole studoval např. Jaroslav Šerých a bratři Karouškové – stráví s nimi studia na Akademii výtvarných umění a setkají se také ve skupině M 57. V roce 1946 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde po přípravce u profesora Karla Mináře přešel po roce do ateliéru profesora Miloslava Holého. V roce 1946 se rovněž stal členem československého reprezentačního lyžařského družstva. Protože není jednoduché sloučit studium s vrcholovým sportem, a zároveň se nechce podrobovat nově utvářené školské doktríně, rozhodne se roku 1949 AVU předčasně ukončit. Po úrazu na lyžích (1950) se na AVU zpátky vrací, nejdříve do ateliéru profesora Otakara Nejedlého a poté do školy figurálního malování k profesoru Vlastimilu Radovi. V roce 1957 byl přijat do Svazu československých výtvarných umělců a získal ateliér na pražské Letné. Je ovlivněn dílem E. Muncha. Spoluzakládá skupinu M 57 (Makarská).
Rok 1961 je v autorově tvorbě klíčový. V obrazech, do nichž zapojuje motivy svého dětství, rozvíjí metodu souběžného sdružování a prostupování časově vzdálených událostí. Počínaje rokem 1963 se základem Jírova díla stává cyklus Velikonočních obrazů, ve druhé polovině 60. let realizuje cyklus Oči. V roce 1965 má první samostatnou výstavu v galerii Nová síň v Praze. V roce 1969 nastupuje Josef Jíra dobrovolnou protialkoholní léčbu. V roce 1973 utrpí vážný úraz na lyžích, který jej izoluje téměř na dva roky pouze do jeho ateliéru, kde tvořil převážně portréty svých nejbližších. V osmdesátých letech podnikl několik studijních cest do zahraničí např. do Francie, Španělska, Gruzie, Arménie, na Kubu. Vznikají obrazy hospod, vináren, dále pak koláže, obrazy s vlepenými ústřižky novin, obalů, staniolu.
V roce 1992 otevřel na statku v Malé Skále galerii výtvarného umění, kde shromáždil díla více než osmdesáti českých umělců. Josef Jíra zemřel 15. června 2005.
Autor:
PhDr. Rea Michalová, Ph.D.,
Historička umění a kurátorka
Napsat komentář