Co má společného Drn, Pražská kavárna a zeď nářků? To vše (ostatně prozradili jsme to už v názvu článku) najdete nyní v Praze na Národní třídě. Pozornost veřejnosti i médií se stáčí k nové budově Drn, na rohu ulic Mikulandská a Národní třída stále častěji. Přestože již bylo několikrát avizováno brzké otevření, je podoba většiny interiérů zatím pro většinu kolemjdoucích zahalena tajemstvím.

Jedná se o odvážný počin architekta Stanislava Fialy, který vznikl spojením rekonstruovaného barokního Schönkirchovského paláce v Mikulandské ulici a nové atypické novostavby DRN, která vyplnila proluku směrem na Národní třídu.

Ke spolupráci přizval tento osvícený architekt výtvarníka, který příznivcům a přátelům Arthouse Hejtmánek rozhodně není neznámý. Je jím Patrik Hábl, který vdechl koncepci interiérů velmi originální vzhled. Mimochodem, nejedná se o jedinou spolupráci tohoto dua. Oba pánové se již setkali například při rekonstrukci historického Šporkovského paláce od architekta Gočára.

Fiala využil řady prvků staršího objektu, které zakomponoval do novostavby. Učinil tak skutečně tvůrčím způsobem. V Drnu se tak setkáme s původními fragmenty cihelného zdiva, či schodišťových prvků. Odstraněné trámy slouží jako osvětlovací tělesa pasáže, ze střešních prejzů vznikl pult recepce. Integrální součástí nové budovy se staly i fragmenty křídla barokního paláce včetně trámových stropů nebo restaurovaných zbytků freskové výzdoby.

drn-patrik-habl-011

Při vzniku zdi nářků přiložila ruku, či spíše packu k dílu i zvířena.

Drn je plný překvapivých detailů. Kačírek k rostlinám na odpočinkové střeše vznikl zpracováním tašek z původní střechy Schönkirchovského paláce.

Tyto fragmenty jsou postaveny do kontrastu se sklem, pohledovým betonem a dalšími moderními materiály. V betonu jsou pak otisky přírodních struktur, nebo stavebního nářadí a rukou dělníků. Kapitola sama pro sebe je pak odpočinková střecha se zelení a „zrezlými“ toaletami pokrytými zelení. Zeleň je zakomponovaná i do fasády novostavby, kde se objevují různé traviny, nádvoří pak oživí kovový strom, jenž bude rovněž pokryt rostlinami.

ZEĎ NÁŘKŮ PRAŽSKÉ KAVÁRNY.

S hrdostí můžeme prohlásit, že Arthouse Hejtmánek byl opět u toho! Díky Patrikovu pozvání jsme se totiž mohli alespoň trochu podílet na vzniku tohoto unikátního architektonického projektu. Vyzbrojeni hřebíky, nožíky a rydly jsme se jali poznamenat jednu ze zdí dosud „zapečetěné“ místnosti Drnu.

Zeď nářků je situována v přízemí, prostoru budoucí kavárny, u vchodu do nové dominanty Národní třídy. Jedná se o zeď, která nese vzkazy, myšlenky a nářky „veřejnosti“. Patrik Hábl přizval velice různorodou společnost pro vyjádření jejích nálad formou šifer, piktogramů a vzkazů rytých přímo do povrchu zdi. Po dokončení bude zeď vyvedena v několika druzích zlata a z činu, který by bez jeho dozoru snadno mohl být klasifikován jako akt pustého vandalismu (však se také někteří z nás při rytí neustále otáčeli přes rameno) se stane jakási fúze „zakázaného“ graffiti s renesanční technikou sgrafita, které k Praze a její architektuře historicky neodmyslitelně patří. O tom jaké metafory „počmáraná zeď“ nabízí už může každý dumat sám.

Třešinkou na pomyslném dortu našeho vandalského dne pak byla krátká exkurze do dalších prostor a pater Drnu. Přestože zde už bylo poškozování inventáře a rytí jakýchkoli vzkazů zakázáno, rozhodně jsme nelitovali ani vteřinky strávené s Patrikem Háblem a přáteli při prohlídce interiérů, garáží a dokonce i střechy, tyčící se vysoko nad ruchem historické tepny Prahy.

Západ slunce nad střechami hlavního města, z nebývalé perspektivy a za nebývalých okolností, nebezpečně zaváněl kýčem, ale jak se shodli všichni zúčastnění, s tím se prostě v tomto případě nic dělat nedá. Proto uzávěrky fotoaparátů, kamer a mobilů zacvakaly ostošest a nyní máte díky tomu možnost alespoň virtuálně posoudit, zda návštěva Drnu stála za to, či nikoli.