Také ve vás už pouhé slovo paneláky probouzí spíše negativní emoce spojené s šedivými nehostinnými shluky budov, dobou budování socialismu a plnění pětiletých plánů? Je to opravdu jediné poselství a jediná forma, kterou paneláky, resp. panelová sídliště přinesla? Určitou odpověď by mohla přinést výstava Bydliště: panelové sídliště / Plány, realizace, bydlení 1945–1989, kterou můžete navštívit v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, od 25. ledna do 20. května 2018.

Výstava je zároveň jakýmsi završením projektu Panelová sídliště v České republice jako součást městského životního prostředí (zkráceně Paneláci), který probíhal v letech 2013–2017. Jedná se o výzkumný a výstavní projekt, v jehož rámci tým badatelů zkoumal z uměleckohistorického hlediska 73 českých sídlišť s přihlédnutím k jejich architektuře a urbanismu, demografickým charakteristikám obyvatel a možnostem památkové ochrany.

„ … v Praze a v panelovém bytě bych nechtěl být ani po smrti …“

Výstava mapuje historii a výstavbu sídlišť v naší zemi prakticky od prvopočátku ve 40. letech až po konec let devadesátých, kdy se z pochopitelných důvodů, spojených s koncem vlády jedné strany a plánovaného hospodářství, od podobných projektů začalo ustupovat. Výstava nabízí pro někoho možná i překvapivé souvislosti. Po skončení druhé světové války vznikala sídliště po celém světě. Historik architektury Rostislav Švácha (odborný garant výstavy) k tomu poznamenává “Když si srovnáte například francouzská a česká sídliště z 60. let, zjistíte, že jsou naprosto stejná. Stejně jako systém jejich výstavby za velké podpory státu…” Tato podobnost se vytrácí až v 70. letech, kdy se v západní Evropě prosazuje myšlenka, že všechno vyřeší trh, na východě pak dominují požadavky kvantity a finančních úspor.

Krásná fáze (a ty další)

Celková koncepce výstavy představuje sídliště pomocí plánů, modelů a dobových fotografií, zapůjčených z předních sbírkových institucí i soukromých sbírek z celé České republiky. Kontext pak dokreslují exponáty z oblasti výtvarného umění, bytové kultury či designu. To vše v rámci několika fází, které tvůrci nazvali: Dřevní fáze (40. léta), fáze socialistického realismu (50. léta), Pionýrská fáze (druhá polovina 50. a začátek 60. let), Krásná fáze (60. léta), fáze technokratická (70. léta) a poslední fáze pozdních krásných a postmodernistických sídlišť (80. léta).

Umělecká díla na sídlištích

Přestože dle slov Lucie Skřivánkové bylo mapování uměleckých děl záležitostí spíše okrajovou, v pasportech všech73 sídlišť je vždy několik významných a zajímavých uměleckých děl uvedeno. „Nevěnovali jsme se ale systematickému mapování, to provádí kolega Pavel Karous v rámci svého projektu Vetřelci a volavky … Mně osobně připadá zajímavá třeba koncepce okrasných betonových stěn na sídlišti Lesná v Brně, které navrhovali umělci jako třeba Jánuš Kubíček, Zdeněk Palcr nebo Čestmír Kafka. Nebo soutěž na uměleckou výzdobu sídliště Nový Barrandov v Praze – účastnili se jí i umělci, kteří nemohli v osmdesátých letech svobodně vystavovat, například Karel Nepraš nebo Hugo Demartini“, dodává k tomu kurátorka.

Arthouse Hejtmánek může výstavu vřele doporučit, takže ať už patříte k příznivcům, či odpůrcům paneláků, do 20. května 2018 se můžete ve svém názoru utvrdit, nebo ho na základě skvělé výstavy přehodnotit.

Bydliště: panelové sídliště; Plány, realizace, bydlení 1945–89
koncepce – Mariana Kubištová, Lucie Skřivánková kurátorka – Mariana Kubištová texty – Jindřich Chatrný, Michaela Janečková, Karolina Jirkalová, Martina Koukalová, Mariana Kubištová, Eva Novotná, Lucie Skřivánková, Petra Špačková architektura – Tomáš Džadoň, Stanislav Pech grafický design – Štěpán Malovec koordinace – Sylvie Novotná

­

­

Foto: Pixabay, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Paneláci