Jak může být dílo přijato naší laickou nebo odbornou veřejností za situace, kdy atmosféra v České republice není v městských liberálních kruzích přijetí příznivá a nikdo jiný na výstavu z větší části zřejmě nezavítá? Galerie hlavního města Prahy v Domě U Kamenného zvonu vystavuje od 7. února do 13. května 2018 dva světově uznávané umělce. Zhang Xiaogang a Wang Guangyi jsou přátelé, ale mají velmi odlišný styl. Oba poprvé veřejně vystoupili v osmdesátých letech, tedy v době, kdy se v Číně rodilo nezávislé umění a kdy se celá země pomalu otevírala okolnímu světu. Původně ideologicky sešněrovaný komunistický stát procházel obdobím hospodářských reforem, společenských změn a celkovým myšlenkovým uvolňováním.

Teoretici v souvislosti s výstavou hovoří o „imaginárně lyrickém expresionismu, který čerpá z poetických a literárních zdrojů, respektive o racionální malbě abstraktních idejí, inspirující se z filosofických a společensko-kritických tezí shledání poezie a filosofie.“ Výstava je koncipována údajně přímo pro Dům U Kamenného zvonu a díla dle vyjádření umělců odrážejí pražskou atmosféru i místní duchovní kontext, jak jej oba vnímají.

Smysl tohoto shledání není prostý, jak napsal Mistr Zhuang: “…ryby na souši vlhčí jedna druhou mokrým slizem svého těla, ale v řekách a jezerech plných vody na sebe zcela zapomenou”.

Známější z obou, Zhang Xiaogang, není v Praze poprvé. Před deseti lety již vystavoval v Rudolfinu a je, podle svých slov pronesených na slavnostním zahájení vernisáže „…s Prahou spojen také prostřednictvím oblíbených spisovatelů – Franze Kafky, Milana Kundery a Bohumila Hrabala“. Výstavu glosují přímo na místě instalované videoprojekce Xiao Quana, ve kterých je dokumentován život komunity nezávislých výtvarných umělců, literátů a hudebníků v tomto období čínských moderních dějin. Autorem konceptu výstavy postaveném na Setkání básnictví a filosofie, jak zní název výstavy (The Reunion of Poetry and Philosophy) je kurátor a profesor dějin umění Lü Peng, který je mimo jiné i autorem souborného díla o současném čínském umění několika generací čínských umělců.

27628560_1808177272540326_184729930322115338_o

A lze tedy závěrem hodnotit výstavu jako úspěšnou anebo spíše potenciálně přínosnou v době, kdy se v očekávání čínského nového roku psa ve všech pádech skloňují politické návštěvy i čínské investice v České republice? Lze nacházet paralely k evropské situaci, jinotajná sdělení, citace nebo aluze? S jistotou lze konstatovat pouze jedno: čínské moderní umění se stejně jako celá Čína čím dále víc a více blíží západu. A to je také ona zašifrovaná odpověď na otázku nejen jak může být dílo přijato, ale i zda-li „naší unavené západní kultuře bude brzy dominovat východní civilizace“, respektive jestli „nás tady jednou převálcujou nebo vykoupí Číňani“. Ano, skutečně západní kultura a civilizace v širším slova smyslu prochází obdobím, které jako již tolikrát prověřuje její právo na svébytnost, svůj Raison D’être.

Ale i podle slov dávného čínského myslitele Mistra Zhuanga pronesených před mnoha a mnoha lety ona pověstná hejna ryb, jsou-li ve svém přirozeném prostředí vod, pak snadno jedna na druhou zapomínají. Leč v dobách nepříznivých si na souši udržují vlhkou kůži vzájemně těsně nalepené jedna na druhou tak, aby nezahynuly. Ano, i taková může být interpretace děl vystavených v rámci The Reunion of Poetry and Philosophy, a totiž, že Život nikdy nenechá na holičkách život.